Tak jsem tu
Tak už konečně můžu napsat, že vás zdravím ze svého nového domova z Lublaně!!
Sedím na posteli, která mi bude po dobu Erasmu útočištěm a snídám ze své nové misky, kterou jsem si včera pořídila. (tady se ukazují priority, protože jídlo je láska, žejoo) Na pokoji jsem zatím sama, což si náležitě užívám. Dnes vám povyprávím svou strastiplnou cestu do hlavního města pohádek.
Jak těžké bylo sbalit si krosnu už jsem vám napsala (a už teď mi chybí spousta věcí, jen tak mimochodem). Ale asi jsem ještě nezmínila, že se mi podařilo zabalit půlku své váhy. Tahat 25 kilo?? No co.. Přece jsem silná žena, to nějak dám. (A to jako krosna nemá kolečka??) Takže jedno čtyřleté dítě na záda (ty mají průměrně kolem 17 kilo podle tabulek) a osmikilové miminko zepředu. Ze mě bude ale dobrá máma!
První dojmy ze Slovinska byly magické. Od přejetí hranic jsem nalepila nos na okénko a seškrábla se až v Lublani. Přišla jsem si jak v pohádce. Kolem nás se rozprostíraly zelené planiny, hory kam se podíváš. Na kopcích se tyčily domky a kostely. V údolích se pásly krávy a ovce z nedalekých vesniček. Víte, Slovinsko vlastně vypadá jako taková jedna velká rozkošná vesnička. Takové, co máme my v pohádkách. (s přidanými horami do pozadí)
Po skvělé občerstvovací zastávce (miluju člověka, co postavil Loving Hut hned naproti autobusovému nádraží!) jsem nabrala síly a pustila se do jednoho ze svých hloupých nápadů. Mezi takové nápady bych zařadila třeba skákat z letadla, jet na Erasmus nebo chodit všude pěšky. Ve 30 stupních. S 25 kily na zádech. Tři a půl kilometru. To chceš! (Pff, vždyť dřepuju 70, tohle bude hračka! No.. nebyla.) Myslím si, že jsem svým zjevem pobavila nejednoho kolemjdoucího. Navíc si museli myslet, že jsem do Lublaně pravděpodobně doplavala. Proč jinak by ta holka byla tak mokrá?? Chuděrka, a má naruby tričko. (Ano, tuto informaci jsem zjistila až po cestě na byt. Vstávat v 5 mi opravdu nesvědčí..)
Píšu, že jsem byla na cestě na byt. Věc se má tak, že na koleje jsem se mohla nastěhovat až následující den, proto jsem si našla nocleh na jednu noc přes Couchsurfing. (Ale o tom zase příště, už tak jsem se nějak moc rozepsala) Když jsem konečně dorazila na místo, rozvalila jsem se na dvorek mezi baráky, kde jsem měla být ubytovaná. (samozřejmě že jsem byla na špatné adrese, ale to bych nebyla já abych někam trefila na poprvé) Nádherné první dojmy z nové země ve mně umocnila nejhodnější paní, která mě zmerčila z okna a poslala mi dolů nanuka. Ptala se i jestli mám dostatek vody. Ani nevíte, jak mě taková maličkost potěšila!!
Pro dnešek by to myslím stačilo. Cestu autobusem jsem ve zdraví přežila no a to je vlastně hlavní myšlenka tohohle sáhodlouhého článku. Yaaay. Každopádně když uvidíte zdrchaného turistu s objemnými zavazadly ze kterého lije, udělejte mu radost. Bude vám neskutečně vděčný! A vlastně proč dělat radost jen lidem na pokraji smrti.. Prostě dělejte radost lidem na cestách. Zlepšíte jim den a už třeba příště neuslyším od přátel "To by se v Čechách nikdy nestalo."
Mějte krásný víkend,
Sedím na posteli, která mi bude po dobu Erasmu útočištěm a snídám ze své nové misky, kterou jsem si včera pořídila. (tady se ukazují priority, protože jídlo je láska, žejoo) Na pokoji jsem zatím sama, což si náležitě užívám. Dnes vám povyprávím svou strastiplnou cestu do hlavního města pohádek.
Jak těžké bylo sbalit si krosnu už jsem vám napsala (a už teď mi chybí spousta věcí, jen tak mimochodem). Ale asi jsem ještě nezmínila, že se mi podařilo zabalit půlku své váhy. Tahat 25 kilo?? No co.. Přece jsem silná žena, to nějak dám. (A to jako krosna nemá kolečka??) Takže jedno čtyřleté dítě na záda (ty mají průměrně kolem 17 kilo podle tabulek) a osmikilové miminko zepředu. Ze mě bude ale dobrá máma!
 |
| Zombie na cestě za dobrodružstvím! |
Cesta autobusem trvala celkem 9 hodin. V 6 ráno jsem vyjížděla z Brna do Vídně, kde jsem měla asi hodinu a půl na přestup a před desátou mi započala pětihodinová část cesty přímo do Lublaně. Co si zabalit na takhle dlouhou cestu autobusem? Samozřejmě jídlo, deku no a spánkový deficit. (To abyste se v autobuse nenudili a cestu raději prospali) Ke snídani jsem si vzala banánové lívance, takže tento bod se mi podařilo splnit na výbornou. Deku jsem inteligentně zabalila naspod batohu, který doslova praskal ve švech. Při opakovaných pokusech o získání trochu víc tepla ze dna batohu mi suchý šampon začal samovolně čistit vnitřnosti mého naducance. Ne to nepůjde, budu se muset obejít bez deky. Vstávání v 5 a pouhé tři hodiny spánku stačily na teleport do Vídně. (No, lepší než drátem do oka.)
 |
| Omnomnom. Přestup ve Vídni. |
První dojmy ze Slovinska byly magické. Od přejetí hranic jsem nalepila nos na okénko a seškrábla se až v Lublani. Přišla jsem si jak v pohádce. Kolem nás se rozprostíraly zelené planiny, hory kam se podíváš. Na kopcích se tyčily domky a kostely. V údolích se pásly krávy a ovce z nedalekých vesniček. Víte, Slovinsko vlastně vypadá jako taková jedna velká rozkošná vesnička. Takové, co máme my v pohádkách. (s přidanými horami do pozadí)
 |
| Trénink na nošení dětí, nebo co. |
Píšu, že jsem byla na cestě na byt. Věc se má tak, že na koleje jsem se mohla nastěhovat až následující den, proto jsem si našla nocleh na jednu noc přes Couchsurfing. (Ale o tom zase příště, už tak jsem se nějak moc rozepsala) Když jsem konečně dorazila na místo, rozvalila jsem se na dvorek mezi baráky, kde jsem měla být ubytovaná. (samozřejmě že jsem byla na špatné adrese, ale to bych nebyla já abych někam trefila na poprvé) Nádherné první dojmy z nové země ve mně umocnila nejhodnější paní, která mě zmerčila z okna a poslala mi dolů nanuka. Ptala se i jestli mám dostatek vody. Ani nevíte, jak mě taková maličkost potěšila!!
Pro dnešek by to myslím stačilo. Cestu autobusem jsem ve zdraví přežila no a to je vlastně hlavní myšlenka tohohle sáhodlouhého článku. Yaaay. Každopádně když uvidíte zdrchaného turistu s objemnými zavazadly ze kterého lije, udělejte mu radost. Bude vám neskutečně vděčný! A vlastně proč dělat radost jen lidem na pokraji smrti.. Prostě dělejte radost lidem na cestách. Zlepšíte jim den a už třeba příště neuslyším od přátel "To by se v Čechách nikdy nestalo."
Mějte krásný víkend,
Nejde nenapsat, že kouzelnější letní, vánoční stromeček se jen tak nevidí :-)* a to s tou paní, která se tam zjevila určitě coby pohádková babička, je až k dojetí :) :) :)
OdpovědětVymazat