True Erasmus spirit

Dnešek bych nazvala dnem útlumu. Je 9 hodin večer a já sedím sama ve svém pokoji a balím si věci. (Ne, ještě jsem to tu nevzdala a neodjíždím domů. Jen se stěhuji do jiného pokoje, ale o tom někdy příště.) Možná se ještě zastaví pár Španělů na deskovku, ale teď mám chvilku času, abych zase o kousek popošla.

Za úplně nejlepší věc celého Erasmu bych zaručeně označila skupinové chaty na Whatsupu! Proč? Protože kdokoliv jde někam do centra, na oběd, na výlet,... napíše do skupiny a kdo chce, tak se přidá. Je to nejlepší cesta, jak poznat ostatní Erasmáky a zkrátka funguje nám to tu bezvadně. (Teda, samozřejmě že se to zvrhlo a skupinových chatů mám víc než by bylo potřeba, ale tak co..)

První den jsem strávila převážně po boku Holanďanek, se kterými jsem čekala ve frontě na koleje. (Vidíte? Já říkala, že seznamování touhle cestou opravdu funguje!) Šly jsme na první toulky městem. Centrum Lublaně je naprosto kouzelné. Město, které prostě musíte milovat! První večer se taky vydařil na výbornou. Seděli jsme před kolejemi, popíjeli pivo a seznamovali se. A bylo to skvělý. Tyhle momenty se jen těžko popisují slovy. Za zmínku možná stojí, že mé zapálení pro zlepšení angličtiny nezná hranic. I se Slovákem jsme konverzovali anglicky! (True Erasmus spirit for sure!!) Pak přišla bouřka a mé vnitřní štěstí eskalovalo ještě vysoko nad budovy kolejí. Jo.. Ten půl rok tady bude nezapomenutelný. Tím jsem si jistá.

Taky se stále utvrzuji v tom, že je svět plný klonů. Vážně. Čím víc nových lidí poznávám, tím více mi každý z nich připomíná někoho, koho už znám. Vzhledem, pohyby, ale i chováním zároveň. Stává se vám to taky?? Nebo jsem jediná divná?

V neděli jsme absolvovali Free walking tour (což je komentovaná prohlídka Lublaně za dobrovolný příspěvek) Dvouhodinové chození po městě bylo sice docela dlouhé, ale rozhodně stálo za to. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací a míst, kam určitě musíme jít. Po prohlídce jsme se ještě s partou lidí vydali na místní hrad. Brzy tu budeme jako doma. Teda až potom co si pořídíme kolo, to je jasné!






Kdyby se někomu stýskalo, nebo by vás zajímalo něco podrobněji, nebojte se napsat. Přestože jsem dost vytížená, čas si na vás vždycky najdu a ráda o vás uslyším!!

S láskou,
Vaše Alenka

Komentáře

  1. Se slováky bylo vždycky snadnější hovořit anglicky, než jejich rodným "jazykem". Pac a pusu, maminka

    OdpovědětVymazat
  2. S těmi klony, na tom něco bude. ;) Jsem rád, že nejsem sám, teď jenom aby nás případní vývojáři neidentifikovali a nesmázli nám paměť :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky