Hiking je láska

Že bylo Slovinsko tou nejlepší možnou volbou jsem si uvědomila prakticky hned po přejetí hranic. Ty hory si mě získaly na první pohled. (Juliánské Alpy, pro Ty, co jsou více zvědaví.) Ale být těmito přírodními skvosty obklopena a zdolávat je, to posouvá celý zážitek na vyšší level. Jelikož přes zimu hiking nebude úplně možný, snažíme se využívat příjemného podzimního počasí a každý víkend jezdíme do hor! (ano, konečně nám neprší) Je přesně ten ukázkový podzim, který mám ráda. Barevné listí na stromech, spadané listí na rochňaní na cestách, Slunce.. Na chození po horách naprosto ideální podmínky!

Náš první výlet jsem plánovala sama. (Taky to podle toho dopadlo.) Vstávání v 5 by nebylo tak hrozné, kdybych nás nezavedla na špatnou zastávku... Autobus jsme tedy místo v 6 stihli až v 7 a náš výlet započal po deváté hodině od Bohinjského jezera (které jsme přes mlhu ani neviděli) No naštěstí nám bylo přáno a všichni jsme přežili (a i si to samozřejmě užili!!)  I přesto, že se ukázalo, že mnou naplánovaná trasa na 20km není úplně proveditelná. Došli jsme tedy k prvnímu jezeru na trase a poté se vrátili zpět. Proč nám to trvalo tak dlouho má vlastně trochu hlubší podtext. Šli jsme ve čtyřech lidech, kdy jsme mezi sebe přibrali Jespera. Obdivuhodnýho kluka z Dánska - jo a mimochodem je nevidomý. Myslím si, že to byl zážitek pro nás pro všechny, ale nakonec jsme si skvěle poradili a našli spoustu užitečných technik jak zdolávat hory i bez zraku. (Takže vaše výmluvy jsou vážně slabé ať jsou jakékoliv!)

A tuhle nádheru jsme po cestě potkali.

Črno jezero

Na druhý výlet jsem se přidala k pár dalším lidem na výšlap na horu Krn (2244 m.n.m.). Jeli jsme dvě auta, tedy 9 lidí a počasí bylo opět naprosto skvělé! Ani nevím jak dále bych to okomentovala. Prostě další parádní den! Konečně jsme viděli Triglav! Postavili jsme sněhuláka, zkoulovali se a především se kochali výhledem a tím kouzelným klidem, který v horách vládne. Miluju to!

Krn

Cestou jsme potkali pár kamarádek!

První letošní sněhulák

Blbosti, blbosti to by mi šlo...

Tento víkend jsem se rozhodla napravit si reputaci a zkusila své plánovací schopnosti podruhé a musím se pochválit! Od minule jsem se vážně zlepšila. Tentokrát celý výlet proběhl podle plánů (až na pár nepříjemností před půjčením auta, ale co, nic není perfektní!) Náš startovací bod byl ve výšce 900m.n.m. Hora kterou jsme pokořili měla 2558 m.n.m. Nesla jméno Grintovec. Převýšení tedy bylo dost brutální. (A z cesty dolů mě kolena budou asi ještě pěknou chvíli bolet) Ale sakra že to stálo za to! Neskutečné výhledy, nádherné podzimní scenérie, klid, mír, ptáci. Opět válení ve sněhu a zmrzlé ruce. (Na vrcholu byly asi 2 stupně, ale od selfies nás to samozřejmě neodradilo!)

Cojzova koča na Kokrském sedlu

Vrcholové selfie aneb Some moments are worth freezing for.

Tak doufám, že nám pěkné počasí ještě nějakou chvíli vydrží a budeme moci prozkoumat další pohádkové hory Slovinska. A nebo jiné přírodní scenérie. Kdybyste někdy nevěděli kam na dovolenou do hor, Slovinsko vás určitě nezklame!

P.S. omlouvám se za vzhled téhle stránky, je to otřesný, ale výš mé technické schopnosti bohužel nesahají.

P.P.S a jenom s vkládáním fotek jsem se mordovala asi půl hodiny #stayšikula

Užívejte teplého barevného podzimu,

Vaše Alenka