Soča valley roadtrip

Dát Erasmákům týden volna v Lublani je lepší než jakýkoliv vánoční dárek. Za takto odpočinkový týden vděčíme místním státním svátkům. Takže děkujeme! Já měla to štěstí, že jsem výuku neměla opravdu celý týden. A co to asi tak může znamenat?? Ano, výlety!
Dnes vám napíšu o výletu, který jsme podnikli začátkem minulého týdne. Padl nápad jet se podívat do okolí Soči a jelikož já v Bovci strávila nezapomenutelný týden s Laynem (www.laynotour.cz, pro ty co nevědí, o čem mluvím) (A né, neplatí mi za tak četnou reklamu, haha) Každopádně abych neodbočovala od tématu. Uprosila jsem ostatní, abych náš roadtrip mohla naplánovat já. Jestli je něco, co jsem se za dobu Erasmu naučila, tak je to plánování výletů. Kvalitní plánování výletů!! (řekla skromně) Vážně se musím pochválit! Všechno vyšlo podle plánů a všichni jsme byli naprosto nadšení! (A ani nádherné počasí jsem nezapomněla naplánovat, to jsem dobrá coo??)

Vyrazili jsme půjčeným autem v pondělí ráno. První zastávkou bylo místo zvané Tolmin Gorges (neboli Tolminská korita, chcete-li) Jedná se o vycházkový okruh kolem řeky na vskutku překrásném místě. Celý okruh vám zabere zhruba 2 hodiny, vstupné činí něco kolem 4 eur pro studenty a když budete mít štěstí, u prodeje lístků potkáte tu nejmilejší paní, která vám rozzáří den, stejně jako nám. Rozhodně doporučuju jet se sem podívat mimo hlavní sezónu, protože bez lidí je to přece jen o poznání krásnější. Na okruhu vás čekají různá velmi fotogenická zákoutí řeky Soči, vodopády a visuté mosty. (a houpat se na visutém mostu není zábava jen pro malé děti!) Hned při prvním pohledu na řeku vám dojde, k čemu se asi tak používá. Voda ze Soči je tajnou přísadou ústních vod! (Protože jinak si tak stejně modrou barvu nedokážeme vysvětlit.)

Druhá zastávka nás čekala u nedalekého neméně známého vodopádu Kozjak. Než jsme se k němu ale dostali, vyšplhali jsme s autem (na doporučení té nejmilejší paní z rána) několikset výškových metrů k vojenskému bunkru Kolovrat. Nejenom že jsme pobloumali uzoučkými podzemními cestami, ale také se nám naskytl kouzelný výhled až na Jaderské moře. Rozhodně tuhle vyhlídkovou cestu plnou serpentin doporučuji!

Slap Kozjak

Poslední procházku jsme směřovali k prameni Soči. Cestou jsme se zastavili i u Boky (což je nejvyšší vodopád Slovinska), avšak dlouho nepršelo a zas tak úchvatný pohled to pro nás nebyl. Ale co se týče samotného pramene Soči, byla jsem opravdu mile překvapená. Zaparkovat můžete u chaty, od které k němu dojdete zhruba za 20 minut. Jelikož už se chýlilo k západu Slunce, dost nám tato možnost pomohla. Jde se příjemnou lesní cestou a ke konci si užijete i řetězů na skále. Nedočkáte se však tryskajícího pramene jak byste mohli předpokládat. Na konci cesty najdete jeskyni s tak průzračnou vodou, že ji ani nevidíte. Musíte do vody hodit kámen, aby vám kruhy ukázaly, kde máte ten slibovaný pramen hledat. (nebo tam můžete zkusit strčit kamaráda, vyjde to nastejno)
K autu jsme se stihli dostat jen tak tak pár minut před západem Slunce (kdo to kdy viděl, aby Slunce zapadalo už v 5!). Ubytovali jsme se v jednom útulném apartmánu, uvařili si večeři a svařák a znaveni usnuli.

V úterý jsme se po vydatné společné (veganské!) snídani vydali do Itálie. Za 15 minut už jsme měli zaparkované auto a razili jsme si cestu k místním jezerům. Čekala nás procházka kolem dvojitého jezera Laghi di Fusine. Čerstvý svěží vzduch, Slunce, hory, les. Klid a mír. Ráj.

A takhle tam seděli, dokud nezkameněli.

Vydrželi jsme pěkně dlouho jen sedět a užívat si toho klidu duše, který jsme všichni na tomto magickém místě pociťovali. Dokonce jsme si i smočili nohy (a někteří z nás se málem namočili celí, nečekaně)
Dále jsme navštívili i Lago di Predill, jezero ještě o něco větší, avšak zážitek z prvního jezera byl pro nás mnohem intenzivnější.
A pak jsme se vydali rovnou k italskému pobřeží. (teda samozřejmě přes Študentski boni oběd, protože z Itálie do Itálie je to nejkratší přes Slovinsko #logic a protože jsme prostě chudí studenti)
A aby nám štěstí nepřálo málo, měli jsme perfektní načasování. Kolem páté už jsme seděli na oblázkové pláži v městečku Duino a sledovali snad ten nejvíc kýčovitý západ Slunce, který jsem kdy zažila.

Ne, tuhle fotku jsem nestáhla z googlu.

No a to by bylo vše ze sekce Cestovní kancelář Alenka. Doufám, že se vám článek líbil a třeba vás navnadí udělat si taky nějaký výlet. Byť jen po Čechách, protože proč ne! A příště už se můžete těšit na zápisky z Bosny (Ti kteří sledují moje InstaStoríčka už tuší!)
Mějte se krásně,
Vaše Alenka