Stopem do Sarajeva

Tak jsem překonala další milník ve svém životě. Kdo mě sleduje na Instagramu, tak si nemohl nevšimnout našich bláznivých storíček z cesty. No a pro vás ostatní: právě jsem absolvovala svůj první stopovací výlet!! Jednalo se o krátký čtyřdenní trip, ale o to intenzivnější byl. A ze zážitků bych mohla sepsat celou knihu! (tak se zase uklidníme joo?) Potkaly nás na cestě okamžiky, které prostě nevymyslíš. Měly jsme obrovské štěstí na lidi, které jsme potkaly, na počasí i na místa, která jsme měly tu možnost navštívit. Doporučuji vám teda zachumlat se do deky, vzít do ruky čaj nebo horké kakao a ponořit se se mnou do zážitků z mého vzrušujícího dobrodružství! (protože předem upozorňuji, že mé povídání bude pěkně dlouhé!)


S Kačkou jsme se sešly ve středu, tedy den před naším výletem. Chtěly jsme trochu naplánovat cestu. Jak to dopadlo? "Tak mohly bychom jet do Bosny. Hlavně chci vidět Jajce, tam mají být hezké vodopády." Dále na program padlo město Banja Luka a Sarajevo - ale spíš jeho okolí, protože velká turistická města fakt nemáme rády. Mohly bychom tam jít třeba do hor. Krom pár nápadů, veganského obědu (asi ve 4 odpoledne) a mé šikovnosti zamknout se u nich na záchodě jsme k ničemu dalšímu nedošly. To nějak vymyslíme cestou.

Stopovat jsme tedy začaly ve čtvrtek kolem 10. dopoledne. Dojely jsme na kraj Lublaně, kde jsme si vyhlédly stopovací spot pomocí hitchwiki.org (určitě doporučuju, v některých chvílích nás tato stránka vážně zachránila. Jen škoda, že nefunguje offline.) Prvním městem, které jsme si daly za cíl bylo Novo mesto poblíž hranic z Chorvatskem. Asi po 20 minutách se nám podařilo stopnout auto takovým způsobem, že jsme si toho ani jedna nevšimla. Řidič na nás musel zatroubit, abychom se teda uráčily nastoupit. (telata) Pán nás tedy odvezl na benzínku poblíž Nového mesta. Zde jsme si daly vydatný oběd. (čti: chleba, hummus a ajvar, jo a sušenky, ty nesmí nikdy chybět) No ale co dál? Ideální spot na stopování to rozhodně není, musíme se teda poptat lidí přímo.

Tak se tak procházíme po parkovišti, spokojeně najedené s krosnami na zádech. Kamiony zejí prázdnotou..hele černá luxusně vyhlížející škodovka.. To bude nějaký bussinesman! Počkáme tu na něj a zeptáme se, kam jede. Potřebujeme jet do Záhřebu. Přišel bussinesman, jede do Záhřebu, bere nás s sebou. Joo máme to ale štěstí! Nakonec nás vyhodil přímo za hranicemi Chorvatska. Zdálo se to jako dobrý stopovací spot. Byl.

Ani jsme nestihly napsat ceduli a už na nás ukazovali protijedoucí kamionáci, že nás jako svezou. Ani ne za 5 minut nám zastavil kamion ve směru kam opravdu potřebujeme. "Kam jedete?" "Srbsko" Ok, nastupujeme! Nastala asi půl hodina usilovného přemýšlení, jestli teda pojedeme do Srbska nebo Bosny. Řidič z nás měl srandu. Rozhodujícím faktorem byl čas. Srbsko je přece jenom poněkud dál a navíc jsme si v Banji Luce (v Bosně) už domluvily nocleh přes Couchsurfing. Každopádně nás pan nejmilejší kamionák vzal prakticky až k hranicím s Bosnou (asi 10km od nich, abych byla přesná) Kamionáci většinou anglicky nemluví. Ale my jsme holky šikovný a umíme si poradit! Ruštino-srbštino-čeština. Ruce. Nohy. Pohůdka! Dokonce nás pan nejmilejší kamionák zval na grilované maso na benzínce. Které si tam sám griloval. Na parkovišti. Škoda že vezl veganky. 



Když jsme se s panem nejmilejším kamionákem (jo opravdu to musím zmínit tolikrát) rozloučily, došly jsme kousek na další stopovací spot. Slunce už pomalu zapadalo, bylo kolem 5 a nám chybělo asi 10km do hranic a dalších 50km do Banjy Luky. Joo to musíme zvládnout, vždyť máme domluvený nocleh! Tak si tak stojíme s cedulí BIH u výjezdu z dálnice a divíme se, proč nikdo nezastavuje. A co to na nás proboha gestikulují? Nechápeme. Možná nás nevidí přes tuhle značku. To myslíš značku Zákaz zastavení??? (telata podruhé)


Tak se posuneme ještě o kus dál na místo, kde by se zastavit teda dalo. Čekáme dalších 20 minut a nic. Už je tma. No možná vyrazíme do nejbližší vesničky, za půl hodiny tam má jet autobus. "Tak jo, ještě zkusím poslední auto." Zastavilo. Byl to Němec v černém Jaguáru. A měl vážně špatný den. Dojeli jsme s ním na hranice. Nechtěli nás pustit, náš řidič neměl nějaké bezvýznamné razítko na zelené kartě. Čekáme asi hodinu. Dokonce nám prohledávají auto. "Co to je?" "To je kytara, chcete ji vidět?" Jo. Asi si myslel, že s sebou máme zbraně a drogy. (Zbláznil se? Vždyť jsme chudí studenti. Kde bychom na to tak vzaly??) Po další hodině, plno rozčilování a několika úplatcích (ano, v Bosně to stále takto funguje) jsme jeli dál. A hurá směr Banja Luka!
Mafiánky! Bacha na nás!


Jedna velká nevýhoda Bosny? Není v Evropské Unii. Všem kdo chtějí vystoupit z EU vřele doporučuji navštívit stát mimo ní. Uvědomíte si, kolik výhod nám vlastně přináší. Co nám přinesl odjezd do státu mimo EU? Moje první razítko v pasu!! Volání za 35 korun za minutu. Žádný internet v mobilu. (a to pokládám za největší problém, nejen kvůli instastoríčkám!) Krom toho, že lidé v Bosně nám nemůžou ani zavolat, ani napsat SMS. Musíme tedy stále hledat Wifi. Bez ní nemáme kde spát.
Už podruhé za svůj Erasmus děkuji sobě v minulosti za svůj semestr ruštiny. Alespoň si můžu přečíst všechny nápisy v azbuce, které nás obklopují. A domluvit se nám také nedělá velký problém. Čeština je přece jen velmi podobná a se základy ruštiny a slovinštiny se z nás stávají téměř místní. 

O půl 9 konečně dorážíme do naší cílové destinace. Náš anděl strážný z Couchsurfingu nás vyzvedává ve městě a odváží nás k sobě domů. Škoda, že jsme tu jen jednu noc. Pár hodin prokecáme a pak uleháme do připravené postele, které se pro nás vzdal. Lidi jsou boží!


Už se mi ten článek nějak protáhl, takže pokračování příště.. 
Každopádně pokud vás lidstvo zklamalo, jeďte stopovat. Zjistíte, že hodní lidé existují. Že rádi pomůžou, když potřebujete a že za to nic nechtějí. A hlavně v sebe věřte! Protože s negativním mindsetem to nikdo nikdy daleko nedotáhl! A když si něco umanete a doopravdy v to věříte, štěstí bude stát na vaší straně.
Mouder bylo pro dnešek dost,
mějte se krásně a opusťte taky někdy svoji komfortní zónu. Přinese vám to zážitky, na které budete vzpomínat celý život.
Vaše (stále ještě živá!) Alenka

Komentáře

  1. Vy jste ale divošky dobrodružné :D ať Tebe i Tvé spolucestovatele takové štěstí provází stále ;) :) ;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky