Jedeme domů

Určitě vás všechny zajímá, jak jsme se dostaly ze Sarajeva zpátky do Lublaně. Tak já vám to tedy dneska povím. Udělejte si pohodlí a pozorně čtěte!

Původní plán byl vyrazit v neděli ráno a vzít si dva dny na těch 700km. V pondělí nás čekala jen jedna hodina ve škole, kterou jsme nepokládaly za tak důležitou, abychom jí jednou nemohly vynechat. #shameonus Jak jsme naplánovaly, tak jsme učinily. Našly jsme si nocleh v Zadaru. 400km za jeden den? Pohodička. Jo prdlajs. V Sarajevu nás nabral pán, který mluvil jen místním jazykem. Jediné společné slovo? Mostar. Tam přesně potřebujeme! Jedem! 

V autě jsme se po náročné noci snažily ze všech sil neusnout. A přestože pán jel jak všemi oblíbení sváteční řidiči, do Mostaru bychom se dostali. Kdyby nám nedošel asi 20 km před cílovou stanicí benzín. 

Tak jsme nešťastnému, zmatenému, avšak dobrosrdečnému řidiči stoply auto na nejbližší benzinku a samy si stoply následující. Dva sympaťáci nás svezli do Mostaru na cestě za svými přítelkyněmi. Myslím si, že řidiči jsme zvedly náladu pochvalou jeho dlouho nepoužívané angličtiny! (#dobréduše) Protože nás poněkud tlačil čas, daly jsme si rychlooběd s výhledem na slavný most. (chleba, fazole a okurku. Jo a zákusek - chleba s arašídovým máslem. Jo a ještě čokoládu. To abychom byly těžší a nikdo nás nemohl unést, haha.) Podívaly jsme se, jak asi už všemi známý pán z mostu skočí do určitě moc hezky vyhřáté řeky a vydaly se na nový stopovací spot. 

 Píšeme ceduli HVR. Lidi na nás reagují naprosto kouzelně. Mávají nám, posílají nám gesta podpory, ale bohužel jsou většinou plní anebo jedou na opačnou stranu. Když na vás troubí auto se dvěma borci ve slunečních brýlích, ukazují na vás jak Češi na moře a následně zastaví, neznamená to, že musíte ihned nastoupit. My jsme to teda neudělaly. Kor když kvůli nám byli ochotni jet úplně na opačnou stranu, než měli původně namířeno. Pěkně děkujeme, ale to radši půjdeme po svých, nebo poběžíme, nebo tak. Pitomé nejsme.

...ale rozkošné to jakože jsme!

Ok, takže 2 hodiny, 2 auta, 10km. To bych rychleji doběhla. Vážně. Nevadí, hlavně že se posouváme vpřed. Kolem 5. hodiny nás konečně nabírá Chorvat. Jupí! Jedeme do Ploče. Do Zadaru nám chybí už jenom 250km. (haha haha, začíná fáze hysterického smíchu.) Konečně jsme zase v EU!!! Pán nás vyhazuje na spotu, který by byl moc pěkný. Ve dne. Nevadí. Po zhruba půl hodině čekání nás nabírá žena. Naše první žena!! Cestovatelka a bývalá stopařka. Joo to se dalo čekat. Prokecáme celou cestu na Makarskou, ale dál bohužel nejede. Na benzínce se pokoušíme nasáčkovat do prázdného autobusu, který zastavil poblíž nás, ale bohužel jede jinam. (takže historka o tom, jak jsme stoply autobus se nekoná) Ale jelikož jsme dost drzé na to se ptát, přesvědčujeme další ženu, aby nás vzala s sebou! Jede do Splitu, zase se kousek posuneme, yay! Mluvíme víc česky než anglicky, ale paní je tak hodná, že nás zaveze až do centra. (Můžu ještě jednou zmínit, jak milujeme lidi prosím?)

10 hodin večer. Jsme ve Splitu!!!

Ale co teď??

Zadar je ještě dalších 150km, takže to vzdáváme předem. Nad předraženým Chorvatským pivem a jablečným džusem, který stojí úplně stejně, zvažujeme naše možnosti. Nakonec vítězí možnost jet nočním autobusem do Lublaně. (Rozhodně levnější varianta než hledat nocleh a samozřejmě nechceme zameškat výuku #šprtky) Procházíme se naprosto kouzelným, nočním Splitem zejícím prázdnotou. Kocháme se výhledem na moře a užíváme si teploty 16°. Nakonec se ukazuje, že jsme královny timingu. Jen co nasedáme do autobusu, začíná pršet a ani v pondělí nemá přestat. #smartgirls (protože rádoby vtipných hashtagů není nikdy dost) Autobus se ukáže jako ta nejprotivnější doprava celého výletu, avšak kolem 9. ráno se dostáváme do upršené Lublaně. Autobus jsme musely měnit jen dvakrát. Vůbec jsme nebyly unavené a otrávené.

Nebo možná jenom maličko.

Ale zmákly jsme to! Sečteno podtrženo:

4 dny

14 aut 

2 kamiony

2 autobusy

Hodně kilometrů.

Nespočet zážitků.

Milion úsměvů a milých lidí.

Důvěra v lidstvo obnovena.

Lidi jsou boží.

Mějte se krásně a buďte taky boží, 

Vaše Alenka