Zimní radosti

Po delší době přináším povídání bez extrémností. Ano, čtete dobře. Tentokrát nečekejte žádné stopování po Balkáně, ani běhání půl maratonů ve sněhu. V rámci třetí adventní neděle vám ukážu pár radostí spojených s příchodem zimy a těšením se na Vánoce no a pár nahodilých zážitků z posledních týdnů. Pojďme se tedy spolu naladit na zimní vlnu, přestože po sněhu v Lublani už opět nejsou ani stopy. (Ale vánoční světla tu atmosféru zimy zachraňují. Myslím si, že to množství světel všech barev a tvarů musí oslňovat i nevidomé.)

A z akce rozsvěcení Lublaně mám traumatický zážitek ještě teď.

První lyžovačku letošní zimy jsme stihli už v půlce listopadu. Stát po roce na snowboardu bylo boží, co vám budu povídat! Navíc když nám vše přálo a překvapil nás slunečný den, kvalitní sníh a ještě k tomu málo lidí. (Fakt, že jsem si na další dva týdny narazila kostrč bych si dovolila kulantně zamlčet..)

V Lublani nám zima už taky pořádně začala. Dny kdy jsou kalamity sněhu ve městě a na kole už se fakt jezdit nedá, (No dobře, někteří z nás se s tím stále nemůžou smířit a autobusem by nejezdili ani v -20 a sněhové vánici.) se střídají s propršeným teplým počasím. Takže zas takové terno to s tou zimou nebude. Avšak těch mrazivějších dnů se tu dá krásně využívat! Už jsme stihli venkovní bruslení (bez pádu!) i bobování v Tivoli parku (s modřinami po celých stehnech a podruhé naraženou kostrčí).

Aby té vánoční atmosféry nebylo málo, rozhodli jsme se dodržet holandskou tradici a udělali jsme si Secret Santu na Mikuláše. Ten večer se pro mě stal jedním z nejkouzelnějších chvil celého Erasmu. Skoro celá naše Erasmácká rodina pohromadě. A kdybyste viděli, jakou práci si všichni dali s dárky! Láska, pohoda, přátelství, vděčnost. Pár slov, kterými bych celou atmosféru pojmenovala.

Naše velká šťastná rodinka.

Dalším krásným mezinárodním zážitkem se stalo International cooking, které jsme měli v rámci předmětu Nutrition education. Na naší fakultě už je to celkem velká událost a tak jsme vařili naše mezinárodní pokrmy pro profesory i studenty peďáku. Více než 3 hodiny kuchtění a stejně vše zmizelo za méně než 5 minut. Ale stejně jsme si to všichni moc užili!

České kuchtičky

Abyste mi zas tolik nezáviděli, ráda bych pár věcí uvedla na pravou míru. To víte, že to tu není jen o výletování, chlastání, akcích a nicnedělání. Není to tu bezstarostná dovolená s jednorožci a duhou. Ale přece si tady nebudu vylévat srdíčko a stěžovat na těžkosti, které se občas objeví. Všechno má dvě strany. A já vám radši ukážu tu radostnou část, na které se snažím držet co to jde. A brát život spíše pozitivně, to mi vždycky šlo tak nějak přirozeně.
Tenhle týden byl náročný. Celý týden na antibiotikách (zánět ucha zas a znovu), brzké vstávání do školy a hodně času tam stráveného, posilovna (abych se domů nedovalila jak kulička) a samozřejmě Erasmus znamená i hodně akcí, takže minimum spánku. Ale přesto všechno, to byl boží týden! Protože jaký si to uděláš... Jo a zdárně jsme ukončili náš workshop se šváby! (to jen tak mimo řečí, abych tady rozbila mé okénko chytrostí a motivačních řečí)

No a ještě jednu poznámku si neodpustím. Asi v životě jsem se netěšila na Vánoce tak jako letos. Ne že by za to mohla zrovna vánočně ozářená Lublaň. (V klidu, všichni už pochopili, že se Ti to nelíbí..) Když máte po půl roce vidět svou rodinu a blízké přátelé, uvědomíte si to pravé kouzlo Vánoc. To, že jedu na Vánoce domů a budu moci všechny obejmout, to je ten největší dárek, který bych si mohla přát. Tak se těmi dárky tolik nestresujte joo? Buďte vděční, za čas strávený s vašimi blízkými. Už jenom týden!!!

Krásné Vánoce,
Vaše vánočně naladěná Alenka