Reality hitting hard..

Musím se přiznat, že je pro mě aktuálně těžké psát. Důvodů je hned několik. Ale stejně se o to pokusím. Pár věcí totiž stojí za zakonzervování. (A taky mám několik fotek, které vám chci ukázat!)

Návrat do Lublaně po Vánocích byl pro mě stejně silný, jako příjezd do Hradce. (To je výhoda toho, mít hodně míst s označením DOMOV) Už když jsem poprvé uslyšela Živjo, srdce mi zaplesalo, že jsem zpátky. Nástup nového roku jsme také oslavili s velikou parádou, po boku těch nejlepších lidí.

Vděčnost.. <3

No, ale co teď? Kalendář už nám hlásí 2018 (čti dvatisíce awesome-nice-t), no a s novým rokem a uvědoměním si, že je přede mnou poslední měsíc téhle pohádky zvané Erasmus se ozvala i realita. Hodně tvrdě. Už se nevídáme tak často jako na podzim, už nevýletujeme každý víkend a už nepaříme každý druhý den. Všichni jsme zavřeni ve svých špeluňkách a studujeme. Ano, zkouškové ani pro nás není jednoduché. (Nehledě na to, když musíte splnit zkoušky na dvou školách najednou.) Přemýšlíte, co se svým životem budete dělat po návratu do milované rodné země a jak naložíte se zážitky, zkušenostmi a změnami mysli, kterých tady bylo požehnaně. Takže veškerý čas trávíte na pokoji v učení nebo v posilovně, aby jste se z toho nezbláznili.

A pak zčistajasna (To asi abych se tolik nešťourala v těch smutcích.) se mi před dveřmi kolejí objevila Rebarbora. Bagrová. Kamarádka. Přijela na motorce až z Česka, aby mě jako viděla. No nemilujte ji!
Takže místo posledních dní školy, jsme si přece jen udělaly výlet do přírody a navštívily jsme Škofju Loku. Víte, tohle je asi to pravé kouzlo přátelství. Objeví se, když to zrovna nejvíc potřebujete!

Tisíceré díky! <3

Fuck it. Budu lustr.

Tak jsme si spolu užily bezvadný den a můj level energie zase enormně vzrostl! Energii mi dodává i setkávání se s naší Kingdom partou. To beze sporu. I když jak už jsem zmínila, toho času už je méně a povinností více. Ale narozeninové oslavy to naštěstí jistí! Ty si přece nemůže nikdo nechat ujít! (Přestože má celá atmosféra hořký nádech otázky: "Kdy odjíždíš?")

Oslavenci!

Ale přátele, které jsem tu poznala, už mi nikdo nikdy nevezme.
(A ano, tohle je jen kamarád, kdyby chtěl někdo usuzovat něco jiného..)

Mám tendence omluvit se, za trochu melancholické znění celého textu, ale ne. Nebudu se omlouvat. Ne všechno musí být plné duh a jednorožců, aby to stálo za to. Ještě nechci dělat závěry a zhodnocovat Erasmus, protože JEŠTĚ NENÍ KONEC! Ale už teď vím, že to byla nejlepší věc, kterou jsem mohla udělat. Už teď vím, jak těžko se mi bude opouštět Lublaň, přátelé, spolubydlící.. Ale také vím, že se nevidíme naposledy. Vím, že se budeme navštěvovat, že zůstaneme v kontaktu a že nás ještě čeká spousta společných zážitků. Erasmus je šílený kolotoč, do kterého je těžké naskočit. Ale když z něj vystupujete, jste o moc silnější. Změní to váš pohled na svět. Je to zkušenost na celý život. Zaryl se mi pod kůži a tam zůstane. Už navždycky. (Hlavní je být dramatická až do poslední chvíle. Bravo, Aleno. Slzičky určitě všem tečou proudem.)

Tak přeji hodně štěstí u zkoušek a já si jdu zatím užít dosyta poslední měsíc,
(ale už se na vás na všechny moc těším)
Vaše Alenka

A nezapomeňte, že můžete dokázat cokoliv jen budete chtít! (#motivačníkecynesmíchybět)