Erasmus reunion
Vítám vás na své cestě do Holandska! (Kterou už si tentokrát snad během psaní nesmažu a konečně o ní povím i vám!) Hodně z vás mi říká, že pořád někde lítám.. No asi máte pravdu, prázdniny pro mě byly plodné a já si je užila fakt na stopadesát procent. S tím se pojí fakt, že teď mám dost o čem psát. (Ale nebojte se, od září se zase zklidním a budu pilně studovat a pracovat. Slibuju!) Nicméně tenhle článek bude možná trochu odlišný. Nebude zase tolik o místech, která jsem navštívila, ale o lidech aneb výhody Erasmu po stopadesátéosmé.
Welcome to my Dutch adventure! (I hope I will properly save it this time and you will be able to finally read it.) Lots of you think that I am travelling all the time and you are not wrong. This summer was full of trips and I enjoyed it for 150% (at least!) So that is why I am writing so many articles. (But don´t worry beggining with September I am going to calm down and I will be studying and working hard. I promise!) However this article might be a bit different this time. It is not going to be about the place as much as about the people I have visited. The advantages of Erasmus strike again!
Byl to vlastně dost spontánní výlet. Psala jsem si po státnicích se svojí oblíbenou holandskou kamarádkou Sanne a zjistila, že pořádají malý lokální babský reunion (Holandsko, Německo + Švýcarsko) A to bych nebyla já, abych se tam nepřicpala. (Však Česko je taky kousek nee?) Brigáda mi nevyšla, měla jsem před sebou celý volný týden a tak mi nestálo nic v cestě. Samozřejmě jsem to chtěla uskutečnit co nejlevněji, protože přece jen nejsem milionář a hle, jízdenky na Flixbusu mi můj cíl splnily. Nejednomu člověku se z představy zhruba 17 hodin v autobuse orosí čelo. Ale co bych neudělala pro to, abych po půl roce znovu viděla ty své Erasmácké princezny!
It was actually a pretty spontaneous trip for me. After my graduation I was chatting with my favourite Dutch girl Sanne (one of my 3 favourite Dutch girls?? Haha, I love you too Jetta and Ester, don´t worry!) and I found out they were organising a small-local-girlsonly-reunion (Netherlands, Germany + Switzerland) But come on! Czech republic is also pretty close... So I kinda invited myself too! Haha. I had free week and the girls agreed with me coming. (Well to be honest they didn´t have any chance to say no. #neversaynotoAlena)
I wanted to go as low cost as possible so I booked a Flixbus. I know that 17 hours in the bus isn´t for everyone, but what wouldn´t I do to see my Erasmus ladies!
A tak jsem v Brně s odbíjením poledne nasedla do Flixbusu a nechala se unášet v dál. Jela jsem s jedním hodinovým přestupem v Berlíně, což mi cestu příjemně rozpůlilo.
Jak přežít takhle dlouhou cestu ve zdraví? Vezměte si s sebou pořádně napínavou knížku! (Hlavně dostatečně tlustou!) A když vám začne být z čučení do knížky šoufl, můžete se jen nepřítomně dívat z okna. Sledovat východy a západy Slunce mě asi nikdy neomrzí a z autobusu se vám naskýtá zase jiná, kouzelná perspektiva. A teď si představte, že vás potká východ i západ Slunce rovnou na jedné cestě! (2v1 rodinné balení!)
I got on the bus in Brno around noon and the adventure began. I had just one transfer in Berlin so it was a nice one hour break in the middle of my journey.
How to survive the fucking long bus journey 101: Take a good book. (The longest you will find!)
How to survive the fucking long bus journey 102: Look from the window and watch the incredible miracles of nature such as sunrise and sunset.
How to survive the fucking long bus journey 103: Worship the free internet connection.
How to survive the fucking long bus journey 104: Be pissed of, because you can use just 200MB/ per day.
No ale abyste si nemysleli, že ta cesta byla tak růžová jako obloha plná červánků, řeknu vám, že nefunkční záchod na 8 hodinové cestě fakt nechcete. Co se týče spaní v buse, může připomínat otáčení prasátka na rožni. (A to ještě musíte mít štěstí, že s vámi nikdo nesedí!) Když vás chytne křeč nebo některou z končetin naopak cítit přestanete, obrátíte se. Po několika hodinách, kdy už nic jiného než křeče neznáte nezbývá nic jiného, než se obrátit na víru. Ale můj autobusový úvod už je skoro delší, než cesta sama o sobě. Do holandského Nijmegenu (čti Najmééchn a pořádně si u toho zachrochtej) jsem dorazila v 5 ráno.
The journey wasn´t as bright as the sunset. My bus from Berlin to Nijmegen had a toilet out of order. This is the fact which makes you happy on the 8-hour journey.
Another way how to persuade the time to go faster is sleeping obviously. If you have two seats just for you it isn´t such a big problem. I will try to outline the highlights of sleeping in the bus:
- You finally fell asleep! The bus suprisingly stopes. You are awake.
- You are almost dreaming again... Cramp.. cramp.. fucking cramp in my butt! Turn to another side.
- Few minutes later ... cramp.. cramp... turn to the religion and starting to pray for this journey to be over.
My description of the bus journey was almost as long as the journey itself. That is for you to imagine, how boring it was.
I arrived to Nijmegen around 5am.
To, že jsem se ocitla v Holandsku jsem zjistila ihned po vystoupení z autobusu. Jak? Byla jsem jediný člověk na celé ulici, který šel pěšky. Všichni ostatní se vezli na kolech.
The fact, that I really appeared in Netherlands was obvious from the moment I left the bus. How? I was the only person walking. EVERYONE around me was riding a bike.
Termín téhle reunion nebyl čistě náhodný. Právě v těchto dnech se v Nijmegenu konal Nijmegenský mezinárodní čtyřdenní pochod. (International four days marches Nijmegen) Jedná se o největší organizovaný vícedenní pochod na světě! Každý rok se na start postaví až 40 000 účastníků. A o co tedy jde? Každý účastník musí ujít 30, 40, nebo 50 km denně (záleží na kategorii rozdělené podle věku, pohlaví a tělesné kondici) po dobu těchto 4 dnů v určeném časovém limitu. (A Ti lidi to chodí dobrovolně!!) Ale pokud si myslíte, že my jsme se sem vydali pro puchýře a medaile, tak jste na omylu. Celou akci doprovází Vierdaagsefeesten - neboli čtyřdenní festivaly. Jde o jednu z nejnavštěvovanějších slavnostní Holandska. Počet návštěvníků se šplhá až k 1 milionu. (Což je na ani ne dvousettisícové město celkem mazec!) Celé město je poseté bary a pódii kde vystupuje nespočet muzikantů a jiných umělců. Celá akce je navíc zadarmo! (Pro Hradečáky - představte si takový náš divadelňák.. jen v trošku větším měřítku...) Tak vidíte. Dokonce jsem vás i o něco obohatila! (A mě obohatila wiki.)
The date of our reunion wasn´t totally random. Exactly this week International four days marches Nijmegen took place in this lovely city. It is the biggest multiple-day march in the world! (Wikipedia told me so. I hope she was right!) Every year around 40 000 maniacs (I mean participants...) pass the starting line. The rules are simple. You have to walk 30, 40 or 50km/per day. (Depends on the category based on age, gender and physical condition.) 4 days in a row. (Why would anyone do that voluntarily??) If you think we came to Nijmegen for blisters and medals, you are terribly wrooong.
Whole event is followed with Vierdaagsefeesten - 4 days festivals. The fun begins here.. It happens to be one of the most visited events throughout the whole Netherlands! The number of visitors is reaching 1 milion! (Which is a lot for a city with population around 200 000.) The whole city is interwoven with bars and stages. You can hear loud music, dance and drink wherever you want! And furthermore the whole event is for free!
Rozhodně je to zajímavá kombinace festivalů, viďte? Ale nakonec vlastně dává smysl. Cílem každého nočního veselí je vydržet až do brzkých ranních hodin. První chodci totiž vychází už ve 3 nebo 4 ráno! (Aby se vyhnuli těm největším vedrům.) To je náhodou důležitá funkce jim zamávat na odchod a povzbudit je! A nám se to dokonce i jednou podařilo! Zamávali jsme vlně vycházející v 5 ráno. Takže jsme do 5 pařili pro jejich dobro, chápeme se...
When I was thinking about combination of walking fest with the "party hard" fest, I was a bit confused on the beggining. However the connection is pretty clear after all! The walkers are passing the starting line at 3,4 or 5am. (Do you understand what it means already??) The goal of the party people is to remain partying till the early morning hours to wave to the walkers. Stop laughing! Do you realize how important and hard task it is? But we are no pussies and we managed to wave to the 5am walkers! Yaay!
V Nijmegenu jsem strávila 3 dny. Nejlepší způsob jak poznat cizí město, je za mě rozhodně infiltrovat se mezi domorodce! Tak jsem se na chvíli stala pravou Holanďankou - jezdila jsem všude na půjčeném kole, chrochtala (smíchy), popíjela třetinkové hnusné pivo (ehm..) a snídala Hagelslag! Jen jediná věc mi moc nešla.. nevyrostla jsem.. jo a taky jsem si nezaložila whatsapp skupinu sama se sebou...
A bylo to boží. Turismus je nuda.
No a hlavně jsme si užívaly vzájemné společnosti, hrály jsme hry (nejenom ty chlastací) a nasávaly atmosféru festivalového města. A pařily.. a pořizovaly opilecká selfíčka. Tradice se zkrátka musí dodržovat.
I stayed in Nijmegen for 3 days. The best way how to get to know new city is to become one of the locals. So I became a real Dutch for a bit - I was getting everywhere by bike, I was drinking a small bad beer (I am Czech ok??) and I was eating Hagelslag all the time! Unfortunately I didn´t grow up and I didn´t make a whatsapp conversation with myself, so I didn´t fit completely anyway. But I tried as hard as I could.
Getting to know the city like this was awesome. Being a tourist is boring.
Above all we were enjoying the precious time together, playing games (not just the drinking ones) and living the festival life. Which means that we were partying a lot and taking drunk selfies (traditions are meant to be kept!) and dancing and licking peoples faces. (I am not gonna lie. We are a bit weird and crazy.)
A taky se projevily mé sebevražedné tendence. Když jsem nasedla Holanďance na nosič. Vůůbec jsem se nebála o svůj holý život....
Also my suicidal tendencies appeared. Getting on the back of the bike with a drunk Dutch girl is not the best idea. I almost died! Haha.
Jestli někdy pojedete do Holandska, zapomeňte na Coffee shopy.. Radši si dejte Hagelslag (čti Hachslach. Doufám, že jste u toho nezapomněli opět pořádně chrochtat!) Jenom Holanďané jsou totiž tak geniální, že si sypou čokoládu i na chleba! A jestli to chcete ještě víc vytunit, posypte si tím toast s arašídovým máslem! (Jak jsem bez toho mohla žít?!)
If you will ever appear in Netherlands. Forget about those famous Coffee shops full of weed. You should rather try Hagelslag! Cause putting the chocolate also on your bread?? Just Dutch people can come up with such a genius idea! And if you want to level it up, put the Hagelslag on top of a toast with peanut butter! (How could have I lived without this??)
Tenhle výlet utekl jako voda (nebo jako ta piva při Flunky ballu) a jelikož už jsem si své sebevražedné tendence vyplýtvala na spolujízdě na kole, dalších 17 hodin v autobuse už bych asi ve zdraví nedala.
Hm.. jak jen to udělat. Nu co třeba využít Erasmáckých známostí podruhé?
My visit passed in the blink of an eye and my suicidal tendencies faded away (Ester? Haha) with the morning rides home. So I was sure, that another 17 hours in the bus would literally kill me.
So I decided to use my Erasmus network one more time.
V loterii o mou mezizastávku v Německu nevyhrál nikdo jiný, než Andi! Král naší Erasmácké rodiny. Výskala jsem štěstím, když jsem zjistila, že si na mě čas udělá a ubytuje mě přes celý víkend u sebe v Heidelbergu. Yaay!
And the main prize in the lottery won... ANDI! The king of our Erasmus family. I was in seventh heaven, when I found out, that I can stay in Heidelberg at his place for the whole weekend and spend some quality time with my husband. (Oh Goood it is going to be full of Kingdom inside jokes again, won´t it? #sorrynotsory)
A tak jsem se směsicí slz a vína opouštěla Nijmegen.. v 11 večer...
The time was up. The clock showed 11pm and I was leaving Nijmegen with the taste of wine and tears.
...A o půl 5 ráno jsem se škrábala z narvaného busu v Heidelbergu. (Dalšího slohu o tom, jak jsem zažila asi nejhorší cestu svého života vás milosrdně ušetřím.)
Víte jak poznáte pravé přátele? Vstanou kvůli vám v takhle nekřesťanskou hodinu a vyzvednou vás na zastávce!
A k Heidelbergu už snad jen stručně. Jedná se o roztomilé město se zhruba 150 000 obyvatel. Rozkládá se v kopcích a zachovalé historické budovy i hrad na vás dýchnou pohádkovou atmosférou. A abych nepřišla ani o tu pravou německou atmosféru, zrovna se v centru města konaly hasičské slavnosti! To chceš!
..the clock changed to 5am and I was leaving the bus in Heidelberg like a zombie. (Don´t worry this time I will spare you from The story of my worst bus journey of all times)
Do you know how to recognize the best friends? They pick you up at the bus station. Even in such an early morning hours.
I am going to tell you about my weekend in the Heidelberg just briethly. It is a cute cozy city with population around 150 000. It is situated in the hill area and the preserved historical buildings make you feel like being in a fairy tale. Especially the castle on the hill! To intensify the real German feeling, this particular weekend was dedicated to a firemen fest!
Chlastání a pospávání do oběda jsem si v Holandsku užila až až. Proto mě Andi vytáhl na jeden z kopců, který se majestátně tyčí nad městem. Má neméně honosný název: Kingstuhl (nebo-li Královská židle, Trůn, chcete-li) Možná proto se právě v Heidelbergu nachází muzeum židlí. Ne, nedělám si srandu.
I had enough of drinking and sleeping till noon already, so with Andi we had a bit more active plans. He took me to one of the dominant hills of the city. It is called Kingstuhl (it means Kings chair.) Maybe that is why they had a museum of chairs in Heidelberg! No kidding.
Na vrchol jsme se dostaly přes tzv. Schody do nebe. No jestli takhle vypadá cesta do nebe, tak to ať si mě radši nechají v pekle... Na vrchol jsme se vyškrábali durch propocení a uhýkaní.. Ale to bylo hlavně tím dusnem. Fakt. Ten prokalený týden předtím na to neměl vůbec žádný vliv... Ale výhled na město za to stál. To zas jo!
We took a path called Stairway to heaven. Well, if the way to the heaven looks like this, I will rather stay in hell. We reached the top soaking wet. Of course because of the humid and hot weather. Not because of the literes of alcohol I drank in the last few days. Trust me... But the view of the city was worth it!
Po tomhle výšlapu už nám zbyly síly jen na hry a Disneyovky. Protože sledování pohádek s kamarády není nikdy dost! (Ale nebojte, i Flunky ball jsme si s Němcema jeden večer zahráli. Protože bez toho by návštěva Německa nebyla kompletní!)
After this tiring trip we were just chilling, playing games and watching Disney movies. There are never enough of Disney-movie-friends! (Especially Frozen friends!) Don´t worry we played the Flunky ball in meantime. Because visiting Germany without playing there national drinking game would be shame!
A takhle mé dnešní povídání končí.
Soo this is the end of my story. Thank you Jetta and Andi for having me! And thanks all of you guys. It was a blast to see all of you again. It is written in the stars when we will meet again, but remember we are saying goodbye till we see each other again, not forever. #cheesyvegan I can´t wait!
Vaše Alenka na tripu
Your tripping Alena
Welcome to my Dutch adventure! (I hope I will properly save it this time and you will be able to finally read it.) Lots of you think that I am travelling all the time and you are not wrong. This summer was full of trips and I enjoyed it for 150% (at least!) So that is why I am writing so many articles. (But don´t worry beggining with September I am going to calm down and I will be studying and working hard. I promise!) However this article might be a bit different this time. It is not going to be about the place as much as about the people I have visited. The advantages of Erasmus strike again!
Byl to vlastně dost spontánní výlet. Psala jsem si po státnicích se svojí oblíbenou holandskou kamarádkou Sanne a zjistila, že pořádají malý lokální babský reunion (Holandsko, Německo + Švýcarsko) A to bych nebyla já, abych se tam nepřicpala. (Však Česko je taky kousek nee?) Brigáda mi nevyšla, měla jsem před sebou celý volný týden a tak mi nestálo nic v cestě. Samozřejmě jsem to chtěla uskutečnit co nejlevněji, protože přece jen nejsem milionář a hle, jízdenky na Flixbusu mi můj cíl splnily. Nejednomu člověku se z představy zhruba 17 hodin v autobuse orosí čelo. Ale co bych neudělala pro to, abych po půl roce znovu viděla ty své Erasmácké princezny!
It was actually a pretty spontaneous trip for me. After my graduation I was chatting with my favourite Dutch girl Sanne (one of my 3 favourite Dutch girls?? Haha, I love you too Jetta and Ester, don´t worry!) and I found out they were organising a small-local-girlsonly-reunion (Netherlands, Germany + Switzerland) But come on! Czech republic is also pretty close... So I kinda invited myself too! Haha. I had free week and the girls agreed with me coming. (Well to be honest they didn´t have any chance to say no. #neversaynotoAlena)
I wanted to go as low cost as possible so I booked a Flixbus. I know that 17 hours in the bus isn´t for everyone, but what wouldn´t I do to see my Erasmus ladies!
 |
| It wouldn´t be a proper Reunion without an Union! |
A tak jsem v Brně s odbíjením poledne nasedla do Flixbusu a nechala se unášet v dál. Jela jsem s jedním hodinovým přestupem v Berlíně, což mi cestu příjemně rozpůlilo.
Jak přežít takhle dlouhou cestu ve zdraví? Vezměte si s sebou pořádně napínavou knížku! (Hlavně dostatečně tlustou!) A když vám začne být z čučení do knížky šoufl, můžete se jen nepřítomně dívat z okna. Sledovat východy a západy Slunce mě asi nikdy neomrzí a z autobusu se vám naskýtá zase jiná, kouzelná perspektiva. A teď si představte, že vás potká východ i západ Slunce rovnou na jedné cestě! (2v1 rodinné balení!)
I got on the bus in Brno around noon and the adventure began. I had just one transfer in Berlin so it was a nice one hour break in the middle of my journey.
How to survive the fucking long bus journey 101: Take a good book. (The longest you will find!)
How to survive the fucking long bus journey 102: Look from the window and watch the incredible miracles of nature such as sunrise and sunset.
How to survive the fucking long bus journey 103: Worship the free internet connection.
How to survive the fucking long bus journey 104: Be pissed of, because you can use just 200MB/ per day.
No ale abyste si nemysleli, že ta cesta byla tak růžová jako obloha plná červánků, řeknu vám, že nefunkční záchod na 8 hodinové cestě fakt nechcete. Co se týče spaní v buse, může připomínat otáčení prasátka na rožni. (A to ještě musíte mít štěstí, že s vámi nikdo nesedí!) Když vás chytne křeč nebo některou z končetin naopak cítit přestanete, obrátíte se. Po několika hodinách, kdy už nic jiného než křeče neznáte nezbývá nic jiného, než se obrátit na víru. Ale můj autobusový úvod už je skoro delší, než cesta sama o sobě. Do holandského Nijmegenu (čti Najmééchn a pořádně si u toho zachrochtej) jsem dorazila v 5 ráno.
The journey wasn´t as bright as the sunset. My bus from Berlin to Nijmegen had a toilet out of order. This is the fact which makes you happy on the 8-hour journey.
Another way how to persuade the time to go faster is sleeping obviously. If you have two seats just for you it isn´t such a big problem. I will try to outline the highlights of sleeping in the bus:
- You finally fell asleep! The bus suprisingly stopes. You are awake.
- You are almost dreaming again... Cramp.. cramp.. fucking cramp in my butt! Turn to another side.
- Few minutes later ... cramp.. cramp... turn to the religion and starting to pray for this journey to be over.
My description of the bus journey was almost as long as the journey itself. That is for you to imagine, how boring it was.
I arrived to Nijmegen around 5am.
 |
| Šťastná brambora aneb pytle pod očima jsou nejlepší makeup! Happy potato! Bags under the eyes are my new style! #nomakeup #wokeuplikethis |
To, že jsem se ocitla v Holandsku jsem zjistila ihned po vystoupení z autobusu. Jak? Byla jsem jediný člověk na celé ulici, který šel pěšky. Všichni ostatní se vezli na kolech.
The fact, that I really appeared in Netherlands was obvious from the moment I left the bus. How? I was the only person walking. EVERYONE around me was riding a bike.
Termín téhle reunion nebyl čistě náhodný. Právě v těchto dnech se v Nijmegenu konal Nijmegenský mezinárodní čtyřdenní pochod. (International four days marches Nijmegen) Jedná se o největší organizovaný vícedenní pochod na světě! Každý rok se na start postaví až 40 000 účastníků. A o co tedy jde? Každý účastník musí ujít 30, 40, nebo 50 km denně (záleží na kategorii rozdělené podle věku, pohlaví a tělesné kondici) po dobu těchto 4 dnů v určeném časovém limitu. (A Ti lidi to chodí dobrovolně!!) Ale pokud si myslíte, že my jsme se sem vydali pro puchýře a medaile, tak jste na omylu. Celou akci doprovází Vierdaagsefeesten - neboli čtyřdenní festivaly. Jde o jednu z nejnavštěvovanějších slavnostní Holandska. Počet návštěvníků se šplhá až k 1 milionu. (Což je na ani ne dvousettisícové město celkem mazec!) Celé město je poseté bary a pódii kde vystupuje nespočet muzikantů a jiných umělců. Celá akce je navíc zadarmo! (Pro Hradečáky - představte si takový náš divadelňák.. jen v trošku větším měřítku...) Tak vidíte. Dokonce jsem vás i o něco obohatila! (A mě obohatila wiki.)
The date of our reunion wasn´t totally random. Exactly this week International four days marches Nijmegen took place in this lovely city. It is the biggest multiple-day march in the world! (Wikipedia told me so. I hope she was right!) Every year around 40 000 maniacs (I mean participants...) pass the starting line. The rules are simple. You have to walk 30, 40 or 50km/per day. (Depends on the category based on age, gender and physical condition.) 4 days in a row. (Why would anyone do that voluntarily??) If you think we came to Nijmegen for blisters and medals, you are terribly wrooong.
Whole event is followed with Vierdaagsefeesten - 4 days festivals. The fun begins here.. It happens to be one of the most visited events throughout the whole Netherlands! The number of visitors is reaching 1 milion! (Which is a lot for a city with population around 200 000.) The whole city is interwoven with bars and stages. You can hear loud music, dance and drink wherever you want! And furthermore the whole event is for free!
Rozhodně je to zajímavá kombinace festivalů, viďte? Ale nakonec vlastně dává smysl. Cílem každého nočního veselí je vydržet až do brzkých ranních hodin. První chodci totiž vychází už ve 3 nebo 4 ráno! (Aby se vyhnuli těm největším vedrům.) To je náhodou důležitá funkce jim zamávat na odchod a povzbudit je! A nám se to dokonce i jednou podařilo! Zamávali jsme vlně vycházející v 5 ráno. Takže jsme do 5 pařili pro jejich dobro, chápeme se...
When I was thinking about combination of walking fest with the "party hard" fest, I was a bit confused on the beggining. However the connection is pretty clear after all! The walkers are passing the starting line at 3,4 or 5am. (Do you understand what it means already??) The goal of the party people is to remain partying till the early morning hours to wave to the walkers. Stop laughing! Do you realize how important and hard task it is? But we are no pussies and we managed to wave to the 5am walkers! Yaay!
 |
| 5 ráno.../ 5am |
 |
| Neskuteční šílenci! Ale jako obdiv../ The brave walkers. Respect! |
 |
| Nevěřili byste tomu, ale v 5 už začala být docela zima! Well, it was already a bit chilly at 5am. |
V Nijmegenu jsem strávila 3 dny. Nejlepší způsob jak poznat cizí město, je za mě rozhodně infiltrovat se mezi domorodce! Tak jsem se na chvíli stala pravou Holanďankou - jezdila jsem všude na půjčeném kole, chrochtala (smíchy), popíjela třetinkové hnusné pivo (ehm..) a snídala Hagelslag! Jen jediná věc mi moc nešla.. nevyrostla jsem.. jo a taky jsem si nezaložila whatsapp skupinu sama se sebou...
A bylo to boží. Turismus je nuda.
No a hlavně jsme si užívaly vzájemné společnosti, hrály jsme hry (nejenom ty chlastací) a nasávaly atmosféru festivalového města. A pařily.. a pořizovaly opilecká selfíčka. Tradice se zkrátka musí dodržovat.
I stayed in Nijmegen for 3 days. The best way how to get to know new city is to become one of the locals. So I became a real Dutch for a bit - I was getting everywhere by bike, I was drinking a small bad beer (I am Czech ok??) and I was eating Hagelslag all the time! Unfortunately I didn´t grow up and I didn´t make a whatsapp conversation with myself, so I didn´t fit completely anyway. But I tried as hard as I could.
Getting to know the city like this was awesome. Being a tourist is boring.
Above all we were enjoying the precious time together, playing games (not just the drinking ones) and living the festival life. Which means that we were partying a lot and taking drunk selfies (traditions are meant to be kept!) and dancing and licking peoples faces. (I am not gonna lie. We are a bit weird and crazy.)
 |
| Ups. |
 |
| Se Sanne jsme opět rozšířily naši sbírku opileckých selfie. Slova nevyjádří jak moc mi tahle princezna přirostla k srdci./ Plenty of new pictures to our drunk-selfies collection! Can´t even describe how I love this sweetie. |
A taky se projevily mé sebevražedné tendence. Když jsem nasedla Holanďance na nosič. Vůůbec jsem se nebála o svůj holý život....
Also my suicidal tendencies appeared. Getting on the back of the bike with a drunk Dutch girl is not the best idea. I almost died! Haha.
 |
Jestli někdy pojedete do Holandska, zapomeňte na Coffee shopy.. Radši si dejte Hagelslag (čti Hachslach. Doufám, že jste u toho nezapomněli opět pořádně chrochtat!) Jenom Holanďané jsou totiž tak geniální, že si sypou čokoládu i na chleba! A jestli to chcete ještě víc vytunit, posypte si tím toast s arašídovým máslem! (Jak jsem bez toho mohla žít?!)
If you will ever appear in Netherlands. Forget about those famous Coffee shops full of weed. You should rather try Hagelslag! Cause putting the chocolate also on your bread?? Just Dutch people can come up with such a genius idea! And if you want to level it up, put the Hagelslag on top of a toast with peanut butter! (How could have I lived without this??)
Tenhle výlet utekl jako voda (nebo jako ta piva při Flunky ballu) a jelikož už jsem si své sebevražedné tendence vyplýtvala na spolujízdě na kole, dalších 17 hodin v autobuse už bych asi ve zdraví nedala.
Hm.. jak jen to udělat. Nu co třeba využít Erasmáckých známostí podruhé?
My visit passed in the blink of an eye and my suicidal tendencies faded away (Ester? Haha) with the morning rides home. So I was sure, that another 17 hours in the bus would literally kill me.
So I decided to use my Erasmus network one more time.
V loterii o mou mezizastávku v Německu nevyhrál nikdo jiný, než Andi! Král naší Erasmácké rodiny. Výskala jsem štěstím, když jsem zjistila, že si na mě čas udělá a ubytuje mě přes celý víkend u sebe v Heidelbergu. Yaay!
And the main prize in the lottery won... ANDI! The king of our Erasmus family. I was in seventh heaven, when I found out, that I can stay in Heidelberg at his place for the whole weekend and spend some quality time with my husband. (Oh Goood it is going to be full of Kingdom inside jokes again, won´t it? #sorrynotsory)
A tak jsem se směsicí slz a vína opouštěla Nijmegen.. v 11 večer...
The time was up. The clock showed 11pm and I was leaving Nijmegen with the taste of wine and tears.
...A o půl 5 ráno jsem se škrábala z narvaného busu v Heidelbergu. (Dalšího slohu o tom, jak jsem zažila asi nejhorší cestu svého života vás milosrdně ušetřím.)
Víte jak poznáte pravé přátele? Vstanou kvůli vám v takhle nekřesťanskou hodinu a vyzvednou vás na zastávce!
A k Heidelbergu už snad jen stručně. Jedná se o roztomilé město se zhruba 150 000 obyvatel. Rozkládá se v kopcích a zachovalé historické budovy i hrad na vás dýchnou pohádkovou atmosférou. A abych nepřišla ani o tu pravou německou atmosféru, zrovna se v centru města konaly hasičské slavnosti! To chceš!
..the clock changed to 5am and I was leaving the bus in Heidelberg like a zombie. (Don´t worry this time I will spare you from The story of my worst bus journey of all times)
Do you know how to recognize the best friends? They pick you up at the bus station. Even in such an early morning hours.
I am going to tell you about my weekend in the Heidelberg just briethly. It is a cute cozy city with population around 150 000. It is situated in the hill area and the preserved historical buildings make you feel like being in a fairy tale. Especially the castle on the hill! To intensify the real German feeling, this particular weekend was dedicated to a firemen fest!
Chlastání a pospávání do oběda jsem si v Holandsku užila až až. Proto mě Andi vytáhl na jeden z kopců, který se majestátně tyčí nad městem. Má neméně honosný název: Kingstuhl (nebo-li Královská židle, Trůn, chcete-li) Možná proto se právě v Heidelbergu nachází muzeum židlí. Ne, nedělám si srandu.
I had enough of drinking and sleeping till noon already, so with Andi we had a bit more active plans. He took me to one of the dominant hills of the city. It is called Kingstuhl (it means Kings chair.) Maybe that is why they had a museum of chairs in Heidelberg! No kidding.
 |
| #hiking #hiqueen |
 |
| S mým milovaným mužem a králem.. (To by bylo na dlouhé povídání..)/ With my beloved king and husband. |
Na vrchol jsme se dostaly přes tzv. Schody do nebe. No jestli takhle vypadá cesta do nebe, tak to ať si mě radši nechají v pekle... Na vrchol jsme se vyškrábali durch propocení a uhýkaní.. Ale to bylo hlavně tím dusnem. Fakt. Ten prokalený týden předtím na to neměl vůbec žádný vliv... Ale výhled na město za to stál. To zas jo!
We took a path called Stairway to heaven. Well, if the way to the heaven looks like this, I will rather stay in hell. We reached the top soaking wet. Of course because of the humid and hot weather. Not because of the literes of alcohol I drank in the last few days. Trust me... But the view of the city was worth it!
Po tomhle výšlapu už nám zbyly síly jen na hry a Disneyovky. Protože sledování pohádek s kamarády není nikdy dost! (Ale nebojte, i Flunky ball jsme si s Němcema jeden večer zahráli. Protože bez toho by návštěva Německa nebyla kompletní!)
After this tiring trip we were just chilling, playing games and watching Disney movies. There are never enough of Disney-movie-friends! (Especially Frozen friends!) Don´t worry we played the Flunky ball in meantime. Because visiting Germany without playing there national drinking game would be shame!
A takhle mé dnešní povídání končí.
Soo this is the end of my story. Thank you Jetta and Andi for having me! And thanks all of you guys. It was a blast to see all of you again. It is written in the stars when we will meet again, but remember we are saying goodbye till we see each other again, not forever. #cheesyvegan I can´t wait!
Vaše Alenka na tripu
Your tripping Alena
Hledal jsem v těch fotečkách nějaký opilecký výraz, ale takhle bláznivě krásně se ty tváříš stále :D :p :* :D Je pravda, že nějaké následky se daly vypozorovat akorát na tom fotu z autobusu :D ;) Na čem jsi po té cestě z Brna ujížděla ??? :p :D :* :D :p
OdpovědětVymazat