Proper winter hike: 7 lakes valley (Slovenia)

Asi každý má rád Velikonoce. Barevná vajíčka a zajíčci zdobí každé zákoutí (v obchodech už tak od začátku roku). Kluci jediný den v roce můžou bez výčitek mlátit holky a holky si užívají jejich pozornost... (A dělají drahoty.) No a nebo je zkrátka musíte mít rádi kvůli čtyřem dnům volna. Stejně jako já. 

Everyone likes Easter! Colourful eggs and easter bunnies are watching you on every step you take (Especially in the shops. Since the Christmas.) It is the only day, when guys can beat girls without any guilt. (God bless Czech traditions!) Well, or at least you have to like Easter holiday. 4 days of vacation! Just like that. Yep, this is my case for sure. 

Tentokrát jsem se rozhodla vyvézt svého Lukáše do mého milovaného Slovinska. Přece jen na Erasmu jsem tam strávila jen půl roku, a tak jsem nestihla podniknout všechny horské túry, které jsem plánovala. Ještě že letošní Velikonoce připadly až na konec dubna. To už bude teplo, jaro v plném proudu, ideální podmínky na můj vysněný hike sedmi Triglavských jezer. No.. chyba lávky. Po tom, co jsem celý výlet naplánovala mi došlo, že ve 2000 m.n.m. na konci dubna ještě asi nějaký sníh bude. (Vážně, Aleno???) Co teď? Po dlouhých debatách a kontrolování sněžných podmínek na těch nejlepších slovinských webech (hodím vám je na konec článku, kdyby to někoho zajímalo), sledování webkamer a obepisování lidí o rady jsme to rozsekli. Pojedeme! 

This time I have decided to take my boyfriend to my favourite country - Slovenia. The Erasmus was too short for all those hikes I have planned. Fortunately, Easter holiday came in the middle of April this year. That means warm weather, Spring at its best, the best conditions for my dream hike - Seven Triglav Lakes Valley hike. Right?? Right?? Well, not actually. After I planned the whole trip I realized, that there is probably still gonna be snow in 2000 MASL in the middle of April. (Wow! You don´t say!) Anyway, we checked all those Slovenian webcams, weather forecasts, hiking websides (I will link them down below.) 

and we decided to go anyway. The weather was promising and our plan was very flexible. 

Vysněný cíl./ Dream goal.

První noc jsme se ubytovali ve Staré Fužině - vesnici kousek od Bohinjského jezera #1, abychom hned v pátek ráno mohli vyrazit do hor. Celý trek jsem naplánovala hodně flexibilně, abychom ho v průběhu cesty mohli měnit vzhledem k podmínkám. Původní plán byl přespat dvě noci v horách, nachodit asi 10km za den - hezky pohodičkově. Kde už jsem něco takového slyšela?? Ano, kdo čtete mé články pravidelně, určitě jste si vzpomněli na můj punk trip z loňského roku. A nezklamu vás ani tentokrát. Pohodlně se usaďte, začíná dobrodružství. (Btw Napsat tento článek bez nadávek a sprostých slov bude asi náročné, ale budu se snažit!)

We spent the first night in Stara Fuzina - a village near the Bohinj lake #1, in order to hit the road early in the morning. The original plan was to spend 2 nights in the mountains, walk around 10km per day.. take it easy, you know? Well, where did I hear such a thing?? I am sure it rings a bell for those who read my blog regularly and for those who don´t just read this article about my punk trip from last year. And you will understand what I am talking about. Well and this time it ain´t gonna be very different. I won´t disappoint you. So sit comfortably another adventure is coming! (BTW it is gonna be very hard to write this article without any swear words, but I promise I am gonna try my best!) 

Auto jsme zaparkovali na Planině Blato ve výšce 1150 m.n.m. Odtud jsme ani ne za hodinu došli k nejbližšímu jezeru. Nastal první zádrhel. Nějak mi nedošlo, že v dubnu budou ještě všechna jezera zamrzlá. (#smartgirl) Ale i zamrzlá jezera mají své kouzlo, no nee?

We parked the car on Planina Blato 1150 MASL. We hit the nearest lake in about an hour. The first problem appeared. I kinda didn´t realize, that all those lakes will be still frozen (But why would you freeze your lake?!) #smartgirl Well even frozen lakes are pretty, right? 

Planina pri jezeru #2

Polední pauza./ Lunch break.

První půlku dne jsme zvládli s úsměvem na tváři. Mohlo za to více faktorů. Sníh byl z noci ještě namrzlý a tak se po něm dalo stabilně chodit (tento fakt jsme ocenili až zpětně), Slunce nás celou dobu provázelo a ty výhledy? Ah, ty výhledy! 

In the morning we were fully enjoying the trip. The snow was still a bit frozen, so we could walk on the top of it. (We appreciated this fact much later.) Sun was shining (We regreted this fact much later.) and those views were simply breathtaking! That is why we kept smiling the first half of the hike. 

Planina Dedno Polje

Tohle je doslova Alenka v říši divů. / Alenka in a real wonderland!

Pálili jsme raketovou rychlostí. Hodinky mi naměřily max. rychlost 145km/h. A hodinky nikdy nelžou! K dalšímu jezeru jsme se tak dostali #nahned. Sněhu sice s výškou přibývalo, (Kdo by to byl řekl.) ale nebyli jsme jediní, kdo se šel pokochat zmrzlými jezery a tak jsme si hráli na stopaře a místo značek (které jsme potkávali jen zřídkakdy) jsme se drželi vyšlapaných stop. 

We were uncatchable since our max. speed was according to my smartwatch 145km/h. And smartwatch never lies! We saw the next lake immediately. The amount of snow was raising with higher altitude. (No way! Who would excpact that?!) However, we weren´t the only people who went to see the frozen lakes so we tracked our precursors down and we let their footsteps lead our way. 

Dvojno jezero part 1 #3

Dvojno jezero part 2 #4

Slíbených 10km už jsme měli v nohách, cesta utíkala rychle a byly teprve 2 hodiny odpoledne. Zde byla první možnost přespat. Nemyslete si, že jsme chtěli spát pod stanem nebo nedejbože pod širákem. Zas takoví blázni nejsme. (Myslím.) Ve Slovinsku fungují tzv. Zimske soby (Zimní pokoje), které jsou otevřené po celý rok. Jedná se většinou o malou chatku/ pokoj s postelema nebo matracema. Nejsou sice nijak vytápěné, ale teplo se v nich drží. No minimálně je to o moc lepší, než spát venku.

Those 10km which were promised for the day were already behind us and we reached our first possible place to sleep. Don´t worry, we didn´t want to sleep in a tent or even under the sky in the sleeping bags. We are not (so) crazy. Slovenia has a brilliant hut system. There are many huts in the mountains (which are closed during the winter) however nearby there are some so called Zimske soby (Winter rooms) or bivouacs which can be used during the whole year. It is always a small hut or a room with a bunch of beds or at least matracess. It is no five-star hotel for sure, but still better than sleeping outside. 

Zimní pokoj/ Winter room

Do večera ještě daleko, a tak jsme se rozhodli vyrazit na výše položený bivak, který mě podle fotek lákal už dlouho. Podle mapy to byla cesta na dvě hodiny - vzhledem k podmínkám jsme počítali se čtyřmi. To jsme ale nevěděli, co nás ještě čeká. 

It was only 2pm so we had plenty time left till the sunset. So we decided to go to one bivouac higher in the mountains. The one I was dreaming of from the beginning. According to map it was supposed to be 2 hours long way - in these conditions we were counting with 4 which was pretty smart, as it shows of later. 

Cesta se zhoršovala... / The path was getting harder and harder...

...a úsměvy ubývaly./ ...and the smiles were disappearing.

Co krok to jsme se bořili po kolena do sněhu. Až tady nám začlo docházet, že sněžnice a skialpy lidi nevymysleli pro nic za nic. Široko daleko zmizely stopy bot a nám bylo zcela jasné proč. Moc takových bláznů jako jsme my po horách asi nechodí... Ale Bůh žehnej mapám.cz, které nám držely směr a zbytkům stop, které sněžnice a skialpy zanechávaly. 

Every single step we took we were disappearing in the layers of snow. (As well as our smiles.) This was the AHA moment when we realized why humans invented snowshoes and skialps. There were no footsteps in a wide range around us. Well you can probably imagine why. Not many crazy people are walking the high mountains in the snow. Just in shoes. 

Asi po 2,5 hodinách jsme dorazili k dalšímu jezeru, které se mělo nacházet v půlce mezi našimi bivaky. Věděli jsme jediné. Že po té *>&@##ˇ^˘° cestě už se vracet zpátky nechceme. A tak jsme s nadějí, že už to nemůže být horší pokračovali dál k vrcholu. Omyl.

After 2,5 hours and many swear words later we reached the next lake. It was supposed to be halfway there. This was our breaking point. We had to decide, if we should turn back and sleep in the lower Winter room or take a risk and continue in our way to the bivouac. The result was clear. We surely didn´t want to take that bloody path again. It can´t get any worse. Right? Wroong!

Jezero v Ledvicah #5

No nebudu vás už moc napínat. K bivaku jsme dorazili s vypětím všech sil o půl 7 večer. Ještě že jsme měli víc štěstí než rozumu a Slunce nás provázelo až do soumraku. Z 10km se rázem stalo 17km a já si uvědomila, jak důležité jsou jednotky. Že trip na 10km není to samé co na 10 hodin. (You don´t say!) Neznám krásnější pocit, než že se před vámi po strastiplné cestě konečně objeví váš cíl. A jen tak pro představu, náš bivak se nacházel v 2000 m.n.m. Tak jsme za sebou nechali pěkné tisícové převýšení.

No more racking. We finally made it to the bivouac at 6:30pm tired as hell. At least we were lucky and the Sun was shining all day long from sunrise to sunset. Blue sky without any clouds. (Well that was before we found out our faces are red as tomatoes, haha) Anyway, 10km became 17km and I found out the importance of units. 10km is not the same thing as 10 hours. (You don´t say!) There is no better feeling than seeing the goal after this f***ing long journey. And for the record we appeared in 2000 MASL with an eye blink and left around 1000 altitudinal meters behind us. (or below us?)

Heuréka!

Bivak na Prehodavcih

Trochu nás to zmohlo.../ Well, not everyone survived.

Kolikrát si říkám, proč si tohle dělám?! (ehm.. asi nějaké známky masochismu?) Ale pak sedíš na schodech bivaku, Slunce stále pálí do obličeje, na vařiči se dělá večeře, po boku máš chlapa svých snů a jste jediní lidé široko daleko. Jo, to budou ty chvíle, kdy víš, že to utrpení za to stojí. A o západech Slunce v horách ani nemluvě!

Everytime I am in the mountains I ask myself: Why the hell would you do such a things to yourself??! (maybe signs of masochism?) But than you sit before the bivouac, the Sun is still shining on your face, a dinner is being cooked, you have a man of your dreams by your side and you are the only people as far as you can see. Well these moments of pure happiness are simply worth the suffering. Not talking about the incredible sunsets in the mountains! 

Šťastně (p) došlí. / Safe and sound. 

Ráda bych vám řekla, že cesta zpátky už byla pohádka, ale to bych lhala. Nebyla. Pro mě byla ještě o dost větším peklem. Proto se tuto část pokusím zkrátit. (To bych bez nadávek vážně nedala.) A tak vypíchnu jen pár věcí. 

Jelikož nám boty přes noc neuschly (a co si budem povídat, po pár krocích by byly stejně zase durch) tak jsem si celou cestu dolů vláčela své soukromé Dvojno jezero. 

Je chytré s sebou vzít do hor opalovák, chytřejší by bylo ho doopravdy použít.

Když máte spálený obličej, je vám nějaká bolest nohou celkem ukradená. #vyzkoušenozavás

Jestli chcete jít na zimní hike, choďte jen dopoledne. Nebo si s sebou vezměte sněžnice. Pokud se nevyžíváte v brození po kolena v roztopeném sněhu. 

A jestli vás láká trasa Sedmi Triglavských jezer, vydejte se po ní spíše v létě, ať ta jezera alespoň vidíte. 

Bystřejším z vás neuniklo mé číslování jezer. A Ti rýpavější by mohli podotknout, že jezer není 7. No ve skutečnosti jich má být 10. #logic Naše cesta vedla kolem 9 z nich - když počítám i Bohinj a Bled, kolem kterých jsme jen projížděli. Hlavní důvod, proč nevidíte zbylá dvě jezera je ten, že i my jsme je viděli jen na mapě. Ve skutečnosti byla zavátá sněhem a my měli jediné štěstí, že jsme se s nimi nepotkali osobně. (I když mokro v našich botách by to asi nijak nepoznamenalo.)

Výlet nám nakonec zabral jen 2 dny. Táhl se 32km a nastoupali jsme celkem 1 500 výškových metrů. 

A poslední moudro na závěr: Dokud nepindáš, jdeš pod svoje možnosti. 

It would be nice to tell you, that the way back was just a Lazy Sunday walk. But I ain´t gonna lie. It was pure hell. For me it was even worse than the first day. So to avoid all those swear words I am gonna try to shorten this part up and tell you just few important points.

Half of the trip we were walking in wet shoes and since they didn´t dry up during the night (and even if they would have, after few steps they would be wet again) so I took all the way down my personal Dvojno jezero (Double lake)

It is clever to take a suncream with you to the mountains. It is even more clever to actually use it.

When your face is completely burned you don´t mind that your legs hurt. 

If you would consider a winter hike, prefer the morning. Or take a snowshoes with you. If you are not fan of being from knees down in a melting snow. 

And if you wanna experience this Seven Triglav Lakes Valley by yourself, go rather during the summer. At least you will see some lakes.

The brightest ones are probably wondering why I have counted just 6 lakes. Well this trip goes along 10 lakes actually. #logic Our particular path went along 9 lakes (when you are counting Bled and Bohinj lake - which we were just passing by in a car) And the rest of the lakes were burried deep under the snow. So we saw them only on the map and were pretty lucky that we didn´t step in any. 

The trip took us 2 days and it was 32km long. We made it threw about 1500 altitudinal meters.

And the last wisdom whish summarize it all: If you are not complaining, the hike is not good enough!

Indiáni. 

Přežili jsme ve zdraví a za odměnu jsme si bookli krásný pokojíček v Bohinjské Bystrici s výhledem na Triglav. V neděli už jsme jen regenerovali v Lublani a brečeli bolestí z našich spálených obličejů. (Tolik k tomu, jak jsem původně opěvovala, jak nám krásně svítilo Slunce celý den...) 

We survived this trip and for a reward we booked a cozy room in Bohinjska Bystrica with a Trigla view from its balcony. We spent Sunday resting in Ljubljana and crying over our burned faces which hurt as hell! 

Ale jak to tak bývá, celému výletu dávám 11 hvězdiček z 10 a těším se na další dobrodružství. Alespoň mám o čem psát, no ne?

A jaké byly vaše Velikonoce?

Anyway, of course I am rating this trip for 11 stars out of 10 and I am looking forward to a new adventure!

At least I have something to write about.

And how was your Easter holiday?

Vaše Alenka

Yours Alenka

poznámka pod čarou/ promised links:

- stránka slovinských chat/ Mountain huts in Slovenia - en.pzs.si

- počasí ve Slovinsku/ weather in Slovenia - http://meteo.arso.gov.si/

- stránka slovinských horalů - je převážně ve slovinštině, ale dá se tomu rozumět

/ slovenian hiking side (unfortunetyl it is mostly in Slovene)  https://www.hribi.net/ -