Multikulti skiing course
Jako by to bylo včera, kdy začal tenhle kulatý nový rok. Přitom kalendář mi tvrdí, že už je (suchý??) únor! To že čas šíleně letí už je pěkně zaběhnuté kliše, ale letošní leden mi utekl fakt rychlostí světla. Ptáte se proč? Celé dva týdny jsem strávila na lyžařském kurzu v rámci svého oblíbeného druhého oboru Aplikované pohybové aktivity na FTKáčku. A jelikož je to obor speciální, ani lyžařský kurz nebyl zcela běžný. A o něm bych vám dneska chtěla něco málo povyprávět. Takže zachumlejte se do deky, uvařte si čaj nebo kafe a začínáme!
It feels like yesterday when we were welcoming the new year. However, my calendar says it is February already! I say often, that time flies but is it flying seriously SO fast?! This January seemed shorter than any other regular months, are you asking why? I will tell you why. I spent whole 2 weeks on a skiing course from my faculty. And of course the course was somehow special (Otherwise I wouldn´t write about it, duh). So get cozy, make yourself a nice cup of tea or a coffee and let´s begin!
První týden proběhl víceméně běžným způsobem. Pracovali jsme na zlepšování své lyžařské techniky, v čemž jsem měla nepoměrnou výhodu vůči ostatním spolužákům, že jsem svůj bakalářský lyžařský kurz absolvovala loni! (a ze třetího družstva se posunula rovnou do prvního... bůhví, jakou náhodou, haha.) Každý den jsme si rozšiřovaly s holkami ve družstvu naši slovní zásobu a termín "titruj hrany" se zapsal do dějin lidstva. (nebo minimálně do dějin našeho APA lidstva) A kdo tomu taky nerozumíte, zkuste zabrousit na ABZ slovník a zavařit si závity. Počasíčko nám vyšlo na výbornou a sněhové podmínky byly na poměry českých hor za mě vysoký nadstandard. Když nebudeme počítat zápočtový den, kdy jsme byli zahaleni mlhou. (To asi aby nebyly vidět všechny ty chyby, co tam jsme schopni nasekat.) K podařenému lyžáku nesmí chybět ani nějaká ta večerní zábava a taky pak o to těžší rána. Ale to k tomu asi patří, ne? Sečteno podtrženo, první týden se vydařil na výbornou. To jsme však teprve sbírali síly a zkušenosti na týden následující.
The first week was more or less a regular skiing course. We were trying to improve our skiing skills. And thanks to our great and super smart teacher we were widening our vocabulary every single day. I know it probably won´t make sense when I translate it, but it didn´t make sense at first in Czech either, haha. Would you know what to do if anyone tells you to titrate your edges? (Oh, I might like it in english even more!) Anyway, the weather was pleasant, if we are not counting the final "examination" day which was totally foggy. (Probably to avoid teachers of seeing our mistakes.) A cherry on top of each proper skiing course is a party (or two). And of course what cannot be missing either are the hard mornings afterwards. (Check.) Long story short, the first week was amazing! However, that was only a start!
Na druhý týden nám přijeli účastníci s různým typem postižení. Představte si situaci, kdy sedíte v místnosti s dětmi se zrakovým a sluchovým postižením, některými zcela neslyšícími a zcela nevidomými, účastníky s mentálním postižením, českými studenty a aby toho nebylo málo i zahraničními studenty! Co bude společným jazykem?! No společný jazyk asi neexistuje, ale o to neuvěřitelnější je, jak se člověk domluví i bez něj. Povětšinu času byl celý program překládán do znakového jazyka a do angličtiny. (čehož jsem se často ráda ujímala sama, překvapivě.) No a pak se vám může třeba stát, že něco začnete překládat do angličtiny... neslyšícím předškolním dětem. Však jsme multikulti, no ne? Každý večer jsme se setkávali v tomto složení a vymýšleli program pro děti. A sice se to zpočátku nezdálo být jednoduché, vymyslet hry, kterých se budou moct všichni plnohodnotně zúčastnit, ale snažili jsme se a myslím si, že jsme tam společně strávili pěkný čas.
For the second week we had a very pleasant visit. Imagine a situation, when you are sitting in a room full of children with visual impairment and hearing impairment, children with intellectual disability, czech students and Erasmus students. What would be a common language? Well, we didn´t find one and it is incredible, how you can understand each other even without it. But to make things easier, for most of the time were the evening programms translated to sign language and to english/czech language. (Who knows me won´t be suprised that I was gladly translating for a decent amount of time.) Feeling multicultural! In this heterogenous group we were meeting every evening and making a program for the children. I have to admit, that in the beggining it seemed pretty hard to make a game where everyone can fully participate, but we tried and I think we enjoyed the time together the best way we could.
Ještě než jsme se vrhli na učení dětí naostro, předcházel tomu den simulací. Mimo jiné jsme si vyzkoušeli jízdu poslepu. Jezdili jsme ve dvojicích, kdy vždycky jeden dělal instruktora a druhý nevidomého žáka. Jako sice mám zkušenost ze svého dne bez očí ale povím vám, že tohle je úplně jiná liga! Mazec je když jedete bez zraku, tak kolikrát vlastně stojíte na místě. Jen váš mozek to ještě nějak nezpracoval. Je to podobný pocit, jako když sedíte v zastaveném vlaku a vlak na vedlejší koleji se začne rozjíždět. Máte pocit, že se rozjíždí ten váš vlak, žejo? Tak to je přesně ono. Stejný mindfuck. Paralelně k našim zrakovým simulacím probíhaly i nácviky jízdy na monoski. Jaká je asi tak pravděpodobnost, že na celém svahu najede monoski do nevidícího lyžaře? A jaká je pravděpodobnost, že ten nevidící budu zrovna já? Haha, no v mém případě asi 100%.
Before we were allowed to teach actual children, we had to try some things on ourselves first. Among other things we were trying to ski blindfold. We made pairs and were taking turns in being an instructor and a blind child. Well I have already tried a day blindfold but this was a whole new level! Sometimes you feel like moving but you are literally just standing (and screaming in my case) The brain is just so fucked up. It is a similar feeling like when you are sitting in a stopped train and the train right next to you is slowly getting started. For a moment you feel like your train is the one moving, right? So that is kinda it. The same kind of mindfuck. Apart from visual simulation we were also trying a monoski.
Nácviky byly za námi a tak bylo na čase se vrhnout na děti! (Teda na učení dětí...) Učit neslyšící děti je jako učit cizince. Až na to, že když vás nechtějí poslouchat, tak se zkrátka jen otočí a mají vás v paži. A vy si můžete křičet jak chcete a stejně vám to k ničemu nebude. Na druhou stranu roky hraní Aktivit a nacvičování pantomimy se konečně zúročily! Tahle skupinka dětí byla jediná, kde jazyková bariéra českých a zahraničních studentů s dětmi byla na úplně stejné úrovni. O to krásnější bylo sledovat dva Španěly, kteří měli na starosti pětiletou holčičku. Z dálky byste v životě neřekli, že nemají společný jazyk. Ti si rozuměli beze slov. A když nevíte coby, koulovačka je vždycky dobrý utužovač mezinárodních vztahů.
So now we were ready to nail teaching the the kids! To teach a hearing impaired child is much like teaching a foreigner. Well the only difference is, that when the child don´t want to listen, he just turns around and ignores you without any shame. And you can scream as much as you want (whatever you want) and it is still pointless. On the other hand I finally used years of improving my pantomime skills during many games. This was the only group, were being a czech student and foreigner student didn´t make any difference. The language barrier was in both cases exactly the same. It was amazing to watch some foreign students for example when two Spanish guys were teaching a five-year-old girl. You wouldn´t even recognize they didn´t share a common language they understood each other even without the words. And when you don´t know what to do, a snowball fight is always a good idea to strengthen the international relationships.
Jestli je něco vyšší level lyžování, je to trasování lyžařů se zrakovým postižením. Musíš si být na lyžích tak jistý, aby ses mohl bezproblému otáčet a kontrolovat si svého lyžaře, dávat pozor ať do někoho/ nebo něčeho nenarazíte a u toho všeho si neplést pravou a levou při hlasových povelech. Musíš si být vědom toho, že je na tobě lyžař plně závislý. O to lepší pocit to pro mě byl, když jsme se s Vaškem sehráli a jezdili jsme jako jeden lyžař (no dobře, skoro). A oba jsme si to neskutečně užili! Možná to někoho překvapí, ale ano, i nevidomí či slabozrací mohou brázdit svahy a že jsou kolikrát mega šikovní! Jsou to lyžaři, jaké svět neviděl. (Nebo kteří nevidí svět? #darkhumor)
The next level of skiing is to being an instructor for a visual impaired skier. You have to be confident enough to be able to turn around all the time to control your skier, be aware of other skiers and snowboarders and monoskiers (which can be tough sometimes) and make sure you are not gonna bump into anyone. And to make things close to impossible to be able to say right and left correctly! (And tell me who is not confusing right and left??) It was an amazing experience for me. Me and my skier became one and got so synchronized that we enjoyed it a lot. It can be surprising for some people, but visual impaired can be a very good skiers!
Pokračováním našeho intenzivního kurzu byl nácvik jízdy v monoski/jako instruktor monoski. V monoski se na kurzu většinou nevozí děti, ale vozíme se s ostatními studenty navzájem. Nevím, jestli je to jen kvůli tomu, abychom si zkusili řídit monoski z obou stran, nebo abychom ty děti nedostali na vozík. (haha, #darkhumor podruhé.) Anyway, řídit monoski je boží a jet v monoski je snad ještě hustější! Když pominete fakt, že vám mrznou nohy a bolí ramena. Já jsem se střídala hlavně se dvěma Španělkama a ani jednou jsme se nevyklopily, takže hádám úspěch! (Ne jak jiní experti, kteří byli schopni na monoski i zlomit lyži, ehm...haha)
The next step of our intense course was a day on a monoski. This time we didn´t get children to teach (maybe they were affraid that they would get on a wheelchair because of us... haha #darkhumor) this time we were riding other students. We tried both sides - to be an instructor and to be a rider. I have to admit I loooved it! I was riding with two amazing Spanish girls and I enjoyed it a lot. It was a pity we had only one day on monoski. You just have to be prepared for the fact, that after few rides you are gonna be frozen (Elsa??) and your shoulders will be on fire. (This girls is on fireeee!)
No a poslední den už pro nás byl v odpočinkovějším duchu s účastníky s mentálním postižením. Únava už byla znát (nejenom na účastnících) a tak jsme trochu jezdili, trochu se koulovali a hodně si hráli. Dvoutýdenní kurz, který se ze začátku zdál být nekonečný nakonec utekl jako voda a čas se ztratil jako kapesníčky a paraleny v druhé půlce kurzu. (Ano, skolil nás hromadně Coronavirus, nebo tak něco.) Někdy to bylo těžší kvůli únavě a bacilům, které se mezi námi rozšířily, ale i o tom to je. Věnovat svou veškerou energii a pozornost druhým. A sice nám nebylo fyzicky do zpěvu (některým doslova a zkuste si bez hlasu trasovat nevidomého lyžaře. Všechna čest!), ale psychicky nás to nesmírně nabilo a zocelilo. (A to doufám nemluvím jenom za sebe.) A kdyby bylo na mě, dám si tak týden pauzu na doléčení a dospání a dala bych si celé to kolečko znovu!
The last day was a bit more relaxing for us. We took care of children with intellectual disability and they were already quite tired. (Well, we were either.) so we were skiing a bit, snowballing more and playing games the most. The two weeks of skiing course seemed infinite in the beggining and it still was gone with an eyeblink. The time dissapeared like the amount of tissues and painkillers in the second part of the course. (Yes, the "Coronavirus" striked on us too! Ok not funny, it was just a regular flu.) Sometimes it was harder when we were tired and sick, but it is a part of it I guess. To dedicate your whole energy to the others. And even tough we felt miserable physically, it charged us to the fullest mentally. (And also it indurated us!) And to be honest, after one week of sleep and getting well I would gladly experience it all over again!
Díky všem za skvělý kurz!
So thank you all for such an amazing course!
A hlavně naším skvělým učitelům a vedoucím, kteří s námi měli trpělivost a krom toho, že nás toho hodně naučili a předali nám fúru svých zkušeností se postarali o to, že si ten kurz budu ještě dloouho pamatovat. A za to, že se k nám chovali jako k sobě rovným. (To taky není samozřejmost!)
The biggest thanks goes to our great teachers and mentors, who always had plenty of patience and taught as a lot. And also for the evening talks and acting like an equal partners.
Tak zase na dalším kurzu na viděnou!
See you on the next course! (Or a trip??)
Vaše Alenka
Yours Alenka
It feels like yesterday when we were welcoming the new year. However, my calendar says it is February already! I say often, that time flies but is it flying seriously SO fast?! This January seemed shorter than any other regular months, are you asking why? I will tell you why. I spent whole 2 weeks on a skiing course from my faculty. And of course the course was somehow special (Otherwise I wouldn´t write about it, duh). So get cozy, make yourself a nice cup of tea or a coffee and let´s begin!
První týden proběhl víceméně běžným způsobem. Pracovali jsme na zlepšování své lyžařské techniky, v čemž jsem měla nepoměrnou výhodu vůči ostatním spolužákům, že jsem svůj bakalářský lyžařský kurz absolvovala loni! (a ze třetího družstva se posunula rovnou do prvního... bůhví, jakou náhodou, haha.) Každý den jsme si rozšiřovaly s holkami ve družstvu naši slovní zásobu a termín "titruj hrany" se zapsal do dějin lidstva. (nebo minimálně do dějin našeho APA lidstva) A kdo tomu taky nerozumíte, zkuste zabrousit na ABZ slovník a zavařit si závity. Počasíčko nám vyšlo na výbornou a sněhové podmínky byly na poměry českých hor za mě vysoký nadstandard. Když nebudeme počítat zápočtový den, kdy jsme byli zahaleni mlhou. (To asi aby nebyly vidět všechny ty chyby, co tam jsme schopni nasekat.) K podařenému lyžáku nesmí chybět ani nějaká ta večerní zábava a taky pak o to těžší rána. Ale to k tomu asi patří, ne? Sečteno podtrženo, první týden se vydařil na výbornou. To jsme však teprve sbírali síly a zkušenosti na týden následující.
The first week was more or less a regular skiing course. We were trying to improve our skiing skills. And thanks to our great and super smart teacher we were widening our vocabulary every single day. I know it probably won´t make sense when I translate it, but it didn´t make sense at first in Czech either, haha. Would you know what to do if anyone tells you to titrate your edges? (Oh, I might like it in english even more!) Anyway, the weather was pleasant, if we are not counting the final "examination" day which was totally foggy. (Probably to avoid teachers of seeing our mistakes.) A cherry on top of each proper skiing course is a party (or two). And of course what cannot be missing either are the hard mornings afterwards. (Check.) Long story short, the first week was amazing! However, that was only a start!
 |
| 1. tým! 1. team! |
 |
| Titruuuj! Titrate your edges, haha. |
 |
| Jakože počasí v topu, haha. The top weather! |
 |
| Oslavné borůvkové knedlíky. Blueberry dumplings for a celebration. |
Na druhý týden nám přijeli účastníci s různým typem postižení. Představte si situaci, kdy sedíte v místnosti s dětmi se zrakovým a sluchovým postižením, některými zcela neslyšícími a zcela nevidomými, účastníky s mentálním postižením, českými studenty a aby toho nebylo málo i zahraničními studenty! Co bude společným jazykem?! No společný jazyk asi neexistuje, ale o to neuvěřitelnější je, jak se člověk domluví i bez něj. Povětšinu času byl celý program překládán do znakového jazyka a do angličtiny. (čehož jsem se často ráda ujímala sama, překvapivě.) No a pak se vám může třeba stát, že něco začnete překládat do angličtiny... neslyšícím předškolním dětem. Však jsme multikulti, no ne? Každý večer jsme se setkávali v tomto složení a vymýšleli program pro děti. A sice se to zpočátku nezdálo být jednoduché, vymyslet hry, kterých se budou moct všichni plnohodnotně zúčastnit, ale snažili jsme se a myslím si, že jsme tam společně strávili pěkný čas.
For the second week we had a very pleasant visit. Imagine a situation, when you are sitting in a room full of children with visual impairment and hearing impairment, children with intellectual disability, czech students and Erasmus students. What would be a common language? Well, we didn´t find one and it is incredible, how you can understand each other even without it. But to make things easier, for most of the time were the evening programms translated to sign language and to english/czech language. (Who knows me won´t be suprised that I was gladly translating for a decent amount of time.) Feeling multicultural! In this heterogenous group we were meeting every evening and making a program for the children. I have to admit, that in the beggining it seemed pretty hard to make a game where everyone can fully participate, but we tried and I think we enjoyed the time together the best way we could.
 |
| Scavenger picture hunt no. 1 Jak-se-tomu-říká-v-češtině-opravdu-netuším. no.1 |
 |
| Scavenger picture hunt no. 2 Jak-se-tomu-říká-v-češtině-opravdu-netuším. no.2 |
 |
| A další hry! And other games! |
Ještě než jsme se vrhli na učení dětí naostro, předcházel tomu den simulací. Mimo jiné jsme si vyzkoušeli jízdu poslepu. Jezdili jsme ve dvojicích, kdy vždycky jeden dělal instruktora a druhý nevidomého žáka. Jako sice mám zkušenost ze svého dne bez očí ale povím vám, že tohle je úplně jiná liga! Mazec je když jedete bez zraku, tak kolikrát vlastně stojíte na místě. Jen váš mozek to ještě nějak nezpracoval. Je to podobný pocit, jako když sedíte v zastaveném vlaku a vlak na vedlejší koleji se začne rozjíždět. Máte pocit, že se rozjíždí ten váš vlak, žejo? Tak to je přesně ono. Stejný mindfuck. Paralelně k našim zrakovým simulacím probíhaly i nácviky jízdy na monoski. Jaká je asi tak pravděpodobnost, že na celém svahu najede monoski do nevidícího lyžaře? A jaká je pravděpodobnost, že ten nevidící budu zrovna já? Haha, no v mém případě asi 100%.
Before we were allowed to teach actual children, we had to try some things on ourselves first. Among other things we were trying to ski blindfold. We made pairs and were taking turns in being an instructor and a blind child. Well I have already tried a day blindfold but this was a whole new level! Sometimes you feel like moving but you are literally just standing (and screaming in my case) The brain is just so fucked up. It is a similar feeling like when you are sitting in a stopped train and the train right next to you is slowly getting started. For a moment you feel like your train is the one moving, right? So that is kinda it. The same kind of mindfuck. Apart from visual simulation we were also trying a monoski.
Nácviky byly za námi a tak bylo na čase se vrhnout na děti! (Teda na učení dětí...) Učit neslyšící děti je jako učit cizince. Až na to, že když vás nechtějí poslouchat, tak se zkrátka jen otočí a mají vás v paži. A vy si můžete křičet jak chcete a stejně vám to k ničemu nebude. Na druhou stranu roky hraní Aktivit a nacvičování pantomimy se konečně zúročily! Tahle skupinka dětí byla jediná, kde jazyková bariéra českých a zahraničních studentů s dětmi byla na úplně stejné úrovni. O to krásnější bylo sledovat dva Španěly, kteří měli na starosti pětiletou holčičku. Z dálky byste v životě neřekli, že nemají společný jazyk. Ti si rozuměli beze slov. A když nevíte coby, koulovačka je vždycky dobrý utužovač mezinárodních vztahů.
So now we were ready to nail teaching the the kids! To teach a hearing impaired child is much like teaching a foreigner. Well the only difference is, that when the child don´t want to listen, he just turns around and ignores you without any shame. And you can scream as much as you want (whatever you want) and it is still pointless. On the other hand I finally used years of improving my pantomime skills during many games. This was the only group, were being a czech student and foreigner student didn´t make any difference. The language barrier was in both cases exactly the same. It was amazing to watch some foreign students for example when two Spanish guys were teaching a five-year-old girl. You wouldn´t even recognize they didn´t share a common language they understood each other even without the words. And when you don´t know what to do, a snowball fight is always a good idea to strengthen the international relationships.
 |
| Neslyším! I can´t hear you! |
Jestli je něco vyšší level lyžování, je to trasování lyžařů se zrakovým postižením. Musíš si být na lyžích tak jistý, aby ses mohl bezproblému otáčet a kontrolovat si svého lyžaře, dávat pozor ať do někoho/ nebo něčeho nenarazíte a u toho všeho si neplést pravou a levou při hlasových povelech. Musíš si být vědom toho, že je na tobě lyžař plně závislý. O to lepší pocit to pro mě byl, když jsme se s Vaškem sehráli a jezdili jsme jako jeden lyžař (no dobře, skoro). A oba jsme si to neskutečně užili! Možná to někoho překvapí, ale ano, i nevidomí či slabozrací mohou brázdit svahy a že jsou kolikrát mega šikovní! Jsou to lyžaři, jaké svět neviděl. (Nebo kteří nevidí svět? #darkhumor)
The next level of skiing is to being an instructor for a visual impaired skier. You have to be confident enough to be able to turn around all the time to control your skier, be aware of other skiers and snowboarders and monoskiers (which can be tough sometimes) and make sure you are not gonna bump into anyone. And to make things close to impossible to be able to say right and left correctly! (And tell me who is not confusing right and left??) It was an amazing experience for me. Me and my skier became one and got so synchronized that we enjoyed it a lot. It can be surprising for some people, but visual impaired can be a very good skiers!
 |
| Závodníci. Racers. |
The next step of our intense course was a day on a monoski. This time we didn´t get children to teach (maybe they were affraid that they would get on a wheelchair because of us... haha #darkhumor) this time we were riding other students. We tried both sides - to be an instructor and to be a rider. I have to admit I loooved it! I was riding with two amazing Spanish girls and I enjoyed it a lot. It was a pity we had only one day on monoski. You just have to be prepared for the fact, that after few rides you are gonna be frozen (Elsa??) and your shoulders will be on fire. (This girls is on fireeee!)
 |
| Moje super instruktorky! My amazing Spanich instructors. |
The last day was a bit more relaxing for us. We took care of children with intellectual disability and they were already quite tired. (Well, we were either.) so we were skiing a bit, snowballing more and playing games the most. The two weeks of skiing course seemed infinite in the beggining and it still was gone with an eyeblink. The time dissapeared like the amount of tissues and painkillers in the second part of the course. (Yes, the "Coronavirus" striked on us too! Ok not funny, it was just a regular flu.) Sometimes it was harder when we were tired and sick, but it is a part of it I guess. To dedicate your whole energy to the others. And even tough we felt miserable physically, it charged us to the fullest mentally. (And also it indurated us!) And to be honest, after one week of sleep and getting well I would gladly experience it all over again!
Díky všem za skvělý kurz!
So thank you all for such an amazing course!
 |
| Princezny <3 Princessess. |
The biggest thanks goes to our great teachers and mentors, who always had plenty of patience and taught as a lot. And also for the evening talks and acting like an equal partners.
 |
| Děkujeme!!! Thanks!!! |
See you on the next course! (Or a trip??)
Vaše Alenka
Yours Alenka
Moooc a moooc krásné, zajímavé a poutavé počteníčko, náramně jsem se bavil až do chvíle, když jsem si představil, jak do nevidícího lyžaře zaparkuje monoski, brrrrrr(asi mám moc velkou představivost a vůbec se mi to nelíbilo :( ;)) Ještě že to pokračuje dalšími krásnými zážitky, aby se jeden mohl alespoň trochu uklidnit ;) :D
OdpovědětVymazat