Senzační věci se dějí, když funguje každodennost - Strakonice 2022

Tradice jsou tradice, a tak by se měly dodržovat. A stejně jako k létu neodmyslitelně patří paraplavecké léto ve Strakonicích, tak už to vypadá, že k paraplaveckému létu zase patří mé zakonzervování vzpomínek. Tak tady jdeme znovu! 

Bez zkoušení nových věcí by se člověk nikam neposunul. Ale neposunul by se nikam ani bez opakování těch stejných věcí pořád dokola (tohle si přežvýkejte sami). Protože senzační věci se dějí, když funguje každodennost. Myslím, že to má něco společného s vytrváním a disciplínou.
Letos proběhl již 30. ročník paraplaveckého soustředění ve Strakonicích. Dokážete si to představit? No a já jsem mohla být již 4. rokem u toho. Tak jsem se rozhodla pokračovat ve vyprávění téhle duhou protkané reality a sdílet s Vámi postřehy, myšlenky i nabité baterky, které jsem si odvezla v batůžku (a dalších 10 taškách). A že jich nebylo málo, přece jen tři týdny jsou tři týdny. Řeč je opět o paraplaveckém soustředění, které každoročně pořádá ČESKÉ PARAPLAVÁNÍ – pokud stále ještě nevíte, o co jde, přečtěte si to u mého prvního článku tady (a nebo z dalších dvou let 2020, 2021).

Some events are taking place for so long, that they become a custom for all the participants. Paraswimming camp is one of them. A cornerstone of every summer. No wonder, while this year it was a 30th season (that is just unbelievable!). I was a part of it for the 4th time. And since I have managed to write down some memories and thoughts which I brought back every single year, this year can´t be any different. So here we go again! You wouldn´t move forward without trying new things but you wouldn´t move forward without doing the same things all over again either. Because that is the ultimate advice for becoming a master in whatever you are trying to achieve. Anyway, you probably already figured that a goal of this article is to share with you my thoughts, memories and of course some pretty pictures from Paraswimming camp which takes place every year in July in Strakonice - a small city in Czech republic. Basically it is a whole month spent at a swimming pool, all the time in the nature, with an amazing community of people. If you want to know more about the swimming camp, read my previous articles here, here (2020) or here (2021).

Nejlepší start nového dne./The best way how to start the day.

Strakonice jsou místo, kde čas utíká docela jinak. Místo v paralelním vesmíru, paranormálním světě. Osobně neznám lepší relax! Naše životy jsou hektické a ulítané. Všichni se neustále za něčím ženeme, něco nestíháme… honíme deadliny. Ve Strakonicích to tak nefunguje. Je to oáza klidu a pokoje, kde voda je zavřená stále v tom samém bazénu a nikam nám neuteče. A jestli někam utíkáme my, tak většinou jen pro věci, které jsme zapomněli na bazéně (protože co není v hlavě, musí být v nohách). A že to bývá fakt často. Kde poledňáky jsou prostorem pro blahodárné dospávání nočních dobrodružství (a že mi ty polední šlofíky budou chybět snad ze všeho nejvíc!). Strakonice jsou místo, kde člověk může jednoduše vypnout a žít v přítomném okamžiku v naprosto kouzelné komunitě krásných lidí zevnitř i zvenku. A to, že je zas o rok víc zjišťuju jenom díky tomu, že mé malé pražské holčičky už nejsou zas tak malé a už vůbec ne holčičky. A že mi čím dál tím víc přerůstají přes hlavu!

In this paranormal reality the time flies differently. Well, everything is a bit (or a lot) different. That is why we call it paranormal (duh!). For me it is the best relax I know. Our lives are happening so fast, we are always in a hurry, always trying to achieve something, always trying to do more and faster. Well, in this place word rush doesn´t even exist. It is a calm place, where the same old pool is waiting for us every morning and the same old tree is waiting for us every afternoon for a nap in its lovely shadow. And when we are in a hurry, we are running chasing a frisbee or a ball (or the things we forgot at the pool side during the training sessions). It is a place where you can just turn off the world, the reality itself and just be yourself, be your happy self. Live in a present moment, in a community of wonderful people, always tired from all the activities and of course from the night life. Every year the same fairy-tale, except my little girls I am taking care of aren´t that little anymore.

Moje malé holčičky, co mi každým rokem přerůstají přes hlavu víc a víc./
My little girls are not that little anymore.

Mám pocit, že se v životě stále honíme za něčím novým, něčím lepším. Ale právě to pravé kouzlo zůstává v jednoduchosti, v rituálech. Opakovat pořád to samé dokola. Dodržovat režim, mít disciplínu. Proto chodím každé ráno plavat na personální tréninky. (Ano, i po táboráku po dvou hodinách spánku. Teda když mi zrovna nezaspí budík.) Proto opakujeme ta samá cvičení stále dokola a dokola. Protože opakování dělá mistra. A člověk nepotřebuje motivaci, když má disciplínu. I letos jsem byla postavena před tréninkové výzvy. V životě by mě nenapadlo, že se budu někdy učit plavat motýlka a hle! Učím. (Na slovní spojení „umím plavat motýlka“ si ještě řádku let budete muset počkat). Za druhou výzvu považuju naučit nevidomou plavkyni, či plavce s mentálním postižením prsové protipohyby (a navíc úspěšně splněnou!). Trénovat plavce s mentálním postižením, tzv. S14ky je výzva sama o sobě.  Nejvíc ze všeho to člověka učí trpělivosti a dává Vám to zrcadlo, jak dobré jsou vaše vysvětlovací schopnosti (nejsou). No někdy to bývá přinejmenším úsměvné. Ale o to větší radost pak máte ze sebemenších pokroků, to mi věřte! Protože když máte strach, že vám plavec sotva uplave bazén a pak čučíte s otevřenou pusou, jak precizně provádí delfínová technická cvičení, tak si dáte pomyslnou facku a dojde Vám, že lidé často nejsou takoví, jací se zdají být. A že abyste o nich něco věděli, nestačí se na ně podívat a odsoudit je, ale musíte jim věnovat svůj čas a energii a hrábnout hloubš.

I feel like we are still trying to chase something new, something better, in our everyday lives. But we are totally forgetting the fact, that the simplicity, the rituals, the feeling of certainty brings the biggest joy to our lives. Repeating the same things all over again. Following the schedule, not thinking about what to do next. Just be disciplined and go with the flow. Swim - eat - yoga - talk - rest - skate - play - hug and repeat. Something like that would be accurate, haha. (And yes the sleep isn´t included on purpose). Because there isn´t a better way how to start a day than morning yoga and a swimming session (yes, even after two hours of sleep after a campfire). This year as well as the previous once I had to face some swimming and coaching challenges. The personal challenge was to learn how to swim a butterfly. Well, I can´t exactly say I learnt how to do that, but more importantly I have started learning that, which is just crazy when I realize I didn´t know how to swim freestyle few years ago! And as for the coaching challenges I was coaching some swimmers with intellectual deficit. It was hard sometimes I won´t lie but it taught me a lot. It teaches you patience for sure and it gives you a mirror of your explanatory skills. It also reminded me not to underestimate people based on the first impression. I was quite surprised by their skills. You can maybe say I couldn´t be more wrong. It is a great experience for sure. Not only for the coaching, but mostly for life. How many times you misjudged the person you just met? It shows you the first impression is not enough, you have to invest your time and energy to actually get to know the person and be sure he will surprise you! 

Názornost především./
You have to show it right. Right?

"Klárko, dáme 3 záběry s hlavou nad vodou a pak nádech... počkat, tady něco nesedí."/
"So lets do 3 strokes with your head above the water and than inhale... wait, what?"

Někteří trenéři se s tím nepářou./
Some coaches are tougher than the others, haha.

Po těch letech by si člověk řekl, že už ho nic nepřekvapí. Ale stejně se každý rok najde něco, co mě posadí na zadek. Letošní novinkou bylo MaČu. Doprovodný program, který byl směsicí hry, dětské lehkosti i cirkusu. Dva instruktoři, Matýsek s Čučou se rozhodli posunout Strakonické zážitky (a jemnou motoriku nejen plavců) ještě o level výš a učili nás i naše plavce žonglovat, učili nás tríčky s diabolem či jojem a další kejkle. To se člověk nepřestává divit, když vidí kvadruplegika chodit po slacklině (že Ríšo?), či nevidomou Klárku zkušeně točit s diabolem. To jsou ty momenty, které zkrátka nejde smazat. Tohle přispívá k vnímání vlastního těla zase o chlup lépe. Právě tyhle zábavičky rozvíjí naši pohybovou gramotnost a schopnosti, o kterých se nám v životě nezdálo! Hrajme si víc. (K tomu se pojí i radosti v podobě drandění longboardů větších než jsem já sama nebo dělání kotrmelců ve 2 ráno! Ještě že se vždycky najdou blázni, kteří vás v tom nenechají!)

After all these years working with people with handicap I saw them in a lot of moments, noone would ever dream of. Still, this year happened something what totally blew my mind. Our amazing instructors Matýsek and Čuča (MaČu) created a world were everything is possible. They brought to both swimmers and instructors an unforgettable experience full of play, gracefulness and circus. They taught us how to juggle, walk on slackline and many other skills, which we adults are tending to forget. You would be stunned if you would see what I saw. A quadruplegics were juggling and walking the slackline! Blind girls were juggling with wide smiles on their faces and even bulls in a china shop (like me!) were learning new skills, patience. All of us were focusing on ourselves, our breath, our fine motor skills were enjoying the whole circus as well as our attention. We should play more, that is for certain. I personally was enjoying the most learning how to dance on a longboard (and doing the somersaults and cartwheels in the middle of the night! Thanks to all the crazy people I am surrounded by, who are joining me!)

Letošní ročník byl také ve znamení otravného hmyzu. Nesnášíme komáry. Nesnášíme vosy. A poznání, že vosí bodnutí bolí ještě víc než to včelí. Proudem tekly nejen repelenty, ale i ocet (ale zase díky tomu budeme ještě dlouho vzpomínat na Strakonice, když se ještě týden po odjezdu drbeme). Letošek se také nesl ve znamení spálených zad neuvážených plavců, kteří usínají na sluníčku. To pak vede ke kouzelným okamžikům, jako že Richard, samozvaný hater Brna odplaval celý trénink v Brněnském dresu (dobře Ti tak!).

To break down a bit this land of unicorns full of positivity, let's take a moment to hate all the insects who were part of our adventure (and they were plenty of them!). I can still feel the itching. Thanks but not thanks to all the mosquitos, vasps and bees who wanted to be a part of our camp. As always, there were also people who underestimated the power of sun and got sunburnt. I wouldn´t laugh (I am a good person, right!) but Riči, one of the swimmers, fell asleep on the sun and well it is hard to stay calm when you see the tomato on a wheelchair covered in curd (maybe because it is supposed to help with the sunburns, maybe because the assistants were bored). 

SK Kontakt huh...?

Co si ještě odnáším, je pokora učit se stále nové věci. Aneb čím víc rosteme, tím se stále skláníme níž. Je hezké vidět lidi, kteří jsou schopni přijímat kritiku a díky ní se posouvat dál a růst a nebrat si ji osobně, jako útok na vlastní ego. A už je jedno, jestli jste neplavci, nebo trenéři plavání. Jestli jste student, nebo vysokoškolský učitel. Máme se co učit celý život. Dělejme věci, které nám nejdou, protože jinak se nikdy nikam neposuneme.

I also bring back a humbleness to never stop learning. The more we grow, the more we bow. It is incredible to see people who are willing to take feedback and use it to improve themselves, not feeling harmed by it. And it doesn´t matter if you are non-swimmer or pro-swimmer. Or if you are student or a university teacher. We are learning our whole lives. Let's do things we are bad at more, otherwise we will never get anywhere!

Pod dohledem našeho Náčelníka./
Under the leadership of our tribal chief.

Poslední náhodná myšlenka tohohle trochu více než obvykle náhodného článku: Možná bychom se všichni cítili lépe, kdybychom svoji pozornost zaměřovali méně na sebe a více na ostatní. Kdybychom si nemysleli, že když pošleme peníze na dobročinnou sbírku, stává se z nás svatý a zachránili jsme někomu život. Kdybychom víc věnovali čas dobrovolnictví a věcem, které dávají smysl. Kdybychom víc věnovali čas lidem. Protože čím víc dáš, tím víc se Ti vrátí. A pak zjistíš, že když někomu věnuješ svůj cenný čas, tak získáš mnohem víc nazpátek. Angažujme se, buďme aktivní, buďme spolu, buďme!

Last (but not least) random thought of this random article (I feel like it is more random than ever, which surprises me, haha). Maybe we should stop focusing so hard on ourselves and start to focus on the others. We shouldn´t feel like heroes when we send money for charity. We should start to act heroes by investing our time to things that really matters, to people who matters to us. We should volunteer more, not only for the others, but mostly for ourselves. Through the volunteering you can learn a lot about yourself. It is a great opportunity to improve yourself. it is a great opportunity! I am getting back to my first article about paraswimming camp but that is probably natural: The more you give, the more you get! 

A možná proto někdy není poznat kdo z nás je plavec a kdo dobrovolník./
Sometimes it is hard to distinguish between swimmers and volunteers.

Protože to není asistence, ale spolupráce./
Because it is not an assitance, more like cooperation.

A tak vnímejme se více, vnímejme se více navzájem. Rozvíjejme své tělo i duši, abychom měli energii dělat radost ostatním. Naučme se na chvíli zastavit a jen žít v přítomném okamžiku. A obklopujme se lidmi, kteří naši energii násobí, ne dělí. (Tyto poslední věty jsou důležitou připomínkou i pro mě samotnou, než se zase dostanu do koloběhu života křečka v kolečku).

So to summarise my messy thoughts and feelings, the most important message is. It is important to keep moving forward, to never stop learning! We should take care of ourselves, our body and soul, to have the energy to share with others. We should learn how to stop our busy lives and just live in the present moment. And most importantly we should surround ourselves with people who multiply our energy not the ones who divides it. 

Mějme se rádi a skládejme si život ze střípků, které dávají smysl.

Let's share the love and collect the moments, not things. Because the moments are the things that actually matter!

Být součástí kmene.../
Community.

Vaše do reality se těžko vracející Alenka.

Yours Alenka (still in wonderland not wanting to come back to reality.)

Nádech. Výdech./
Just breathe.

Za fotky opět moc děkuji ČESKÉ PARA PLAVÁNÍ (@ceskeparaplavani) a jmenovitě Fany Floriánkové (@_floriankova) a Týně Matouškové (@matouskovakristina)!